5. Kapitola /VP/

12. února 2017 v 0:41 | [ki:ta] |  Věčné pouto
5. Kapitola
Harry se probudil absolutně dezorientovaný. Bylo mu špatně od žaludku a uvnitř duše cítil podivnou prázdnotu. Hruď ho štípala a pálila.
S vynaložením veškerého úsilí otočil hlavu na stranu. Tělem mu projela nepříjemná křeč, přesto sáhl na noční stolek pro své brýle. Svět se příjemně zaostřil. Opravdu, nic z toho, co se stalo před několika dny nebyl jenom nějaký směšný sen, ale skutečnost.
Malfoy se šklebil.


"Konečně ses uráčil vstávat Pottere?" utrousil Malfoy. Vypadal o dost lépe. Do obličeje se mu navrátila trochu zdravější barva, vlasy se mu zase leskly a oči vyzařovali obvyklou lhostejnost a nadřazenost, i když se v nich odráželo ještě něco. Něco bezejmenného. Harry si se zdvihnutým obočím uvědomil, že se ho Draco nesnaží nepřátelsky shodit, ale že ho pouze popichuje.
Nevěděl, co odpovědět.
"Co je za den?" zeptal se nakonec. Byl naštvaný, že zatímco on sám se cítil na umření, Malfoy vypadal, jakoby mu snad ani nic nebylo.
Povzdechnul si a zapřísahal se, že jestli Draco někdy umře, tak jenom, když to udělá sám svýma holýma rukama a nezapomene si to náležitě užít.
"Neděle," oznámil ledabyle.
Harry několikrát za sebou zamrkal. Rozbolela ho hlava. Zákrok byl proveden v pátek, takže spal asi dva dny v kuse. Nic na plat, že se pořád cítí strašně. Až po pár dalších minutách zjistil, že bezděčně hledí na malou hromádku sladkostí na stolečku. Usmál se. Vzpomněl si na svůj první ročník, když se na konci roku probudil na ošetřovně a našel u své postele snad polovinu cukrářství od "přátel a obdivovatelů." Nechal to být. Může se podívat zítra, beztak nemá na jídlo ani pomyšlení.
"Pane Pottere!" z kabinetu vyběhla madam Pomfreyová. Náruč měla plnou různobarevných lahviček s tekutinou, "jak se cítíte zlatíčko?" zvolala, zatímco donutila Draca vypít hned tři lektvary.
"Je mi dobře," zašeptal Harry. Pohled na šklebícího se Draca, který pije medicínu stojí za všechnu nevolnost.
Potom mu ošetřovatelka položila ruku na čelo a doplnila: "konečně jste se nám probudil, profesor Brumbál začínal mít starosti. Tohle vypijte," přikázala.
Harry pocítil, co znamená karma. Větší hnus nikdy nepil, ale aspoň se okamžitě začal cítit lépe. Bolest zmizela a únava trochu polevila. Poděkoval a nechal se ještě vyšetřit různými kouzly.
"Vypadá to, že všechno proběhlo v naprostém pořádku. Musím informovat ředitele. Řekla bych, že dva, tři dny si ještě poležíte a pak vás pustím zpátky na kolej," zhodnotila situaci.
Harry přikývl a spokojený s konečným verdiktem se zachumlal víc do přikrývek. Nastalo ticho, takové to, když člověk neví, co přesně říct.
"Kdy ses probral Ty?" otočil hlavu na Draca. Ten na něj přesunul svůj pohled. Vypadalo to, že přemýšlí, jestli mu stojí za to odpovědět.
Harry měl chuť protočit oči. Odložil si brýle.
"Včera," pokrčil rameny a potom se dál věnoval skenování stropu.
"Aha," nenapadlo ho nic příhodnějšího. A dřív, než stačil vymyslet další otázku, usnul.
Probudil se až někdy v noci, zcela odpočatý a znovu nabitý energií.
Ošetřovna byla příjemně osvětlena měsícem v srpku a několika svíčkami. Z venku se dovnitř dostalo pouze štěbetání nočních tvorů a všemožné praskání divočiny. Sněžilo. Vločky se lepily na okenní tabulky skla a zamrzaly v nádherných květech.
Harry sáhl na noční stolek pro své brýle a potom se s překvapením zahleděl na Draca Malfoye, který na něho upíral své dvě stříbřité hladiny. Pár vteřin na sebe jenom tak hleděli, než Harry prostě uhnul očima. Neměl náladu na žádné jízlivé poznámky a tohle bylo už dost trapné. Mlčeli. To, že mu pomohl v nouzi, z nich neudělá přátele a Harry se rozhodl, že bude lepší první tři měsíce prostě přežít.
Náhle si vzpomněl na hromádku sladkostí. Natáhl se pro dvě krabičky Bertíkových fazolek a vzal s sebou i dopis, kterého si před tím nevšiml.
"Ahoj Harry," psalo se v něm a on mohl s jistotou poznat Ronovo neúhledné písmo.
"Doufáme, že se zotavuješ rychle. Madam Pomfreyová nás nechtěla pustit dovnitř, tak ti s Hermionou posíláme aspoň něco na zub!
Škoda, že nevidíš Crabba a Goyla, bez Malfoye se zdají být ještě ztracenější než obvykle. Zatím se měj a snad se brzo uvidíme."
Harry se široce zazubil, než si nakonec povzdechl. Nebyl na své kamarády nijak zvlášť milí poslední dobou, měl by to nějak napravit.
Cítil na sobě Malfoyův pohled, pálil ho do týlu. Dopis odložil stranou a hodil po Dracovi jednu z krabiček. Draco to nečekal a tak leknutím nadskočil. Ohánějíc se rukama.
"Pottere! Zatraceně co to děláš?" vyštěkl.
Harry se zašklebil: "vem si," sám si vysypal pár fazolek na ruku a přemýšlel, která z nich by mohla mít přijatelnou chuť. Koutkem oka pozoroval Dracův napnutý postoj.
"Bojíš se, že sem je stihl otrávit nebo co?" dodal.
Draco mrknul. V očích se mu mihl podivný stín, potom beze slov vyprázdnil krabičku do svojí dlaně a okusil první fazolku, na kterou mu padl zrak.
Harry s pobavením sledoval, jak Draco zezelenal a potom sousto vyplivl do bílého ubrousku.
"Dýňovou pro příště vynechám," slyšel Draca, jak si mumle pod nosem.
Možná jsem to přece jenom otrávil. Pomyslel si a zasmál se obrazu před sebou.
Draco uraženě vrátil fazolky zpátky do krabičky a dal je do bezpečné vzdálenosti. Nastalo další ticho. Uběhlo několik dlouhých, nudných minut.
Harry začal přemýšlet, kolik může být hodin. Automaticky chmátl rukou po hůlce na nočním stolku a řekl: Tempus. Když se mu čas neukázal, vyděšeně vytřeštil oči. Obrátil se na Draca, ten jenom pokrčil rameny a oznámil: "nemůžeš čekat zázraky. Právě ti odebrali kus magického potenciálu. Bude trvat, než se všechno zahojí."
Harry si nervózně prohrábl neposlušné vlasy. Nechápal, jak to mohl Draco říct tak nezaujatě, jakoby to snad bylo normální. Pak se mu ale pohled rozjasnil: "Ron říkal, že musíme být blízko u sebe," zapřel se na dlaních a stoupnul si. Zanedlouho už seděl na kraji Malfoyové postele. Stalo se to v okamžiku.
"Pottere, mohl bys laskavě vypadnout z mé postele?" zavrčel na něj Draco s až přehnaným důrazem na slova: má postel. A na důkaz, že to myslí vážně, několikrát do Harryho strčil.
Harry jenom svraštil obočí, úplně ignorujíc dění kolem sebe. "Lumos!" mávl hůlkou. Hůlka na desetinu sekundy slabě zazářila, než pohasla. "Lumos!" nic.
"Lumos, lumos!"
"Pottere!" zahučel Draco, "nemůžeš kouzlit po tom, co ses probudil po takovém zákroku!"
Harry na něj upřel svůj pohled, jenom na chvíli, protože měl pocit, že kdyby se díval ještě o trochu déle, tak Malfoye uhodí do jeho bělostné tváře s neskrývanou chutí. Stočil svůj zrak zpátky k hůlce, kterou jak si uvědomil, svíral křečovitě. Ruce samotné se mu třásly vztekem a bezmocí.
A ve stejnou dobu, jak Harry vykřikl další pokus o zaklínadlo, Draco Malfoy se do mladšího chlapce opřel celou svou silou, aby ho dostal pryč ze svého osobního prostoru.
A pak se to stalo. Z Harryho hůlky vytrysklo světlo tak silné, že osvítilo téměř celou ošetřovnu. Harry nikdy tak účinný Lumos nezažil. Draco si přikryl rukama oči. Nastala tma.
Na pár sekund zůstaly oba dva oslepení, neschopni udělat cokoli. Harry se nakonec vzpamatoval jako první: "Co to sakra bylo?" divil se. Potom zkusil svoje štěstí znovu: "Lumos!" hůlka ale nevypadala, že by chtěla byť jen zajiskřit.
"Co jsi udělal Malfoyi?" otočil se na Draca s nedůvěřivým výrazem.
"Já? Pokud si dobře pamatuju, Pottere, byl jsi to Ty, kdo kouzlil."
"A pokud si dobře pamatuju já, Brumbál jasně řekl, že budeme sdílet jedno jádro, takže všechno, co udělá moje magie, má co dočinění s Tebou," začali se obviňovat navzájem.
"To jsi špatně pochopil, ty nemáš v sobě kus mojí magie, ale já mám tu tvou. Nic, co udělám já tě neovlivní žádným způsobem."
Harry zase protočil oči.
"Lumos!" zvolal Harry, a když se mu ani tento pokus nepovedl, sklopil hůlku a prohlásil: "Malfoy, zkus se taky soustředit!"
Draco zdvihl obočí a Harrymu bylo jasné, že právě svádí vnitřní boj sám se sebou. Malfoyovi rty se stáhly do tenké linky, než nakonec lehce, skoro neviditelně přikývl. Dělají to přece kvůli magii, nějaké nepřátelství teď musí jít stranou.
"Na tři. Tři, dva, jedna: Lumos!" Harryho hůlka znovu slabě zazářila.
"Jsi absolutně nemožný, Pottere."
"Si to vyzkoušej sám, když jsi tak chytrý!"
Draco se ušklíbl a z nočního stolku sebral svou vlastní hůlku: "Lumos!" taky nic.
"Musíme něco dělat špatně-" zhodnotil Harry.
"Neříkej! Bez tebe a tvého geniálního mozku bych na to vážně nepřišel."
"Není možné, aby to jednou šlo a pak zase ne!" bránil se.
"Ještě nějaké tvé teorie? Nebo už konečně vypadneš z mojí postele?"
Harry se nadechl, aby se uklidnil. Nakonec řekl: "prostě zopakujeme to, co jsme dělali, když se mi to povedlo."
Draco se tedy pohodlněji posadil na posteli a Harry se natáhl víc dopředu: "Lumos! ...Zatraceně!"
"Bože Pottere, uhni! Nemůžu se na tebe už ani dívat!" chytl Harryho za ramena, aby ho odstrčil a pak se to stalo znovu. Světlo se zdálo být ještě o něco silnější, než před tím. Zalil každičký kout v místnosti a Harry pocítil podivný, ale za to příjemný pocit plnosti, jakoby do sebe zapadly dva poslední kousky skládačky někde uvnitř jeho duše: "nox!" nastala tma a pocit stále nemizel.
"Jak je to možný?" zašeptal, když se vzpamatoval z oslepení. Ani si neuvědomil, že ho Dracovi dlaně neustále svírají. "Vingardium leviosa!" ukázal na lahvičku nějakého průhledného lektvaru, co ležel na stolečku, ten se s nezvyklou rychlostí zdvihl nad jejich hlavy a zůstal tam viset.
Draco nechtěl zůstat pozadu, tak vzal svou hůlku, kterou položil na přikrývku. V tom se ozvalo tříštění skla, když se lahvička rozbila o podlahu a obsah se vpil do koberečku. Jestli nevzbudili celý hrad jejich hádkou, tak se jim to rozhodně podařilo teď.
"Pottere! Jsi horší jak prvňák!"
"Jo, hlavně že ty jsi mistr světa," obořil se na něho.
"Vingardium leviosa!" řekl Draco, který pro změnu mířil na krabičku od Bertíkových fazolek. Ta se slabě zachvěla, ale jinak zůstala na místě.
V tom se Harry prudce narovnal a položil svou ruku na Dracovu paži. Něco ho napadlo. Zároveň doufal, že se šeredně mílí.
"Co to sakra děláš?" podíval se na něho Draco naštvaně.
"Prostě to zkus teď!" odpověděl naléhavě.
Draro se nahrbil, jakoby mu dělal problém Harryho dotyk. Vlastně, určitě mu dělal Harryho dotek problém a řekl: "Vingardium leviosa!" a krabička se zdvihla hned několik stop nad jeho postel.
"Fakt to funguje!" Harry zněl naprosto nadšeně. Byl ale jediný.
"Co funguje?"
"Když tě pustím, tak se to kouzlo přeruší," prohlásil a udělal, co řekl.

Krabička se okamžitě svalila na zem. Harryho polil koktejl dvou různých pocitů. Zaprvé, byl šťastný, protože není moták a za druhé byl vyděšení, protože si uvědomil, co to doopravdy znamená. Jestli chce kouzlit, bude se muset dotýkat Draca Malfoye! A oba dva se na sebe podívali se široce otevřenýma očima.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sue Sue | Web | 16. února 2017 v 22:21 | Reagovat

Juu nová kapitola, paráda...! :) Pěkné, zajímavé, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál. :)

2 hotmail sign in hotmail sign in | E-mail | Web | 23. října 2018 v 9:33 | Reagovat

Great website, I really like it. Lots of good information.I have bookmarked your homepage, it's great and full of infos.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama