4. Kapitola /Šero/

28. května 2015 v 17:43 | [ki:ta] |  Šero

4. Kapitola

(6. prosinec, pátek)
Poslední dobou nemůžu spát. Neustále přemýšlím nad osobou, která mi vlezla do života a vryla se mi pod kůži dřív, než jsem si to vůbec uvědomil. Ráno vstávám s úsměvem na tváři, i když spím tak čtyři hodiny denně. Upřímně, ani jedno není můj styl.
Ani jedno.


K mému překvapení mě hned po východu slunka čekala SMS.
Fakt se cítím blbě. :(
Zasměju se. Tohle je naše oficiálně první zpráva. Asi si to nechám zarámovat... nesuďte mě. Včera jsme si vyměnili čísla. Donghae se mě potom ptal, proč zním tak nadšeně. Vymyslel jsem si, že je to tím, že nemusím díky němu do práce. Uvnitř svého srdce jsem ale věděl, že mi na špek neskočil.
Postavím vodu na kafe - ne doslova - a pár slovy a několika smajlíky odepíšu Donghaemu.
A tak jsme se dohadovali celé ráno až do doby, než jsem zaparkoval kousek od přechodu.
Popřání dobrého rána.
Úsměv.
Dlouho jsem necítil to, jakoby mi v srdci roztávaly ledy. Už jenom Donghaeho přítomnost mi zlepšila náladu. Je to vůbec možné?
Jedním prudkým pohybem složil bílou hůl, potom natáhl ruku a já si ho přitáhl trochu víc k sobě. Pomůžu mu do auta.
Celou cestu jsme si měli pořád co povídat. Většinou to byly naprosté blbosti, ale někdy jsme se dostali i k vážnějším tématům. Nenápadně jsem naťukl: důvod dnešní cesty. A tak jsem se dozvěděl, že by Donghae mohl za tři měsíce na operaci, která by mu snad i vrátila zrak. Ale řekl mi, že je to ještě běh na dlouhou trať, s čímž jsem souhlasil.
"Nevěděl jsem, že to jde vyléčit," záměrně jsem se vyhýbal Tomu slovu.
"Záleží na tom, proč člověk oslepl."
Mlčím.
Takže Donghae dřív viděl...
Sevřou se mi vnitřnosti a v hlavě se mi rozběhne hned několik otázek. Co se mu stalo, kdy se to stalo a proč.
Hodím po něm pohledem. Něco na jeho tváři říkalo, že se nechce bavit o své minulosti a já mu rád vyhovím. Hlavně, když se tu bude se mnou cítit dobře.
Povím něco o tom, že mu přeju, ať to vyjde, a že si potom určitě zajdeme na nějaký dobrý film. A pak jsme začali řešit různé žánry. Nikdy jsem netušil, že existují filmy pro lidi, co nevidí. Teda, jsou to normální filmy, jenom komentátor ještě lépe popisuje vizuální části a děj.
Jsou věci, které mě nikdy nepřestanou udivovat.
Proč jsem tak natěšený z toho, že máme stejný oblíbený film a seriál? Proč se cítím tak skvěle, když řeknu nějakou hlášku a on ji doplní?
Cesta z Mokpa do Soulu trvá bezmála pět hodin a to i s přestávkou na oběd. A my nezavřeli hubu.
Asi ve dvanáct hodin Donghaemu začal zvonit telefon. A pár minut si s někým povídal, než mobil konečně položil.
A tak jsem se dozvěděl, že je Siwon zrovna na pracovní cestě v Seoulu v nemocnici, kam míříme. Najednou jsem se necítil zase tak dobře. Vidina Siwona ve mě vyvolávala zvláštní pocit neklidu a neodhalených tajemství...
****
U nemocničních dveří na nás čekal Siwon v celé své kráse.
"Donghae!" vřele ho objal a potom se začal omlouvat, že nemohl přijet. Pak jsme se seznámili. Siwon se zdál být ostražitý. Prohlížel si mě hodnou chvíli, nakonec se mi poklonil a poděkoval za to, že jsem Donghaeho dovezl.
"V pohodě, jsem rád, že jsem mohl něco udělat," usměju se. Hlavně nevyveď nějakou kravinu, hlavně žádnou kravinu! Bylo těžké před Siwonem krotit mé výrazy. U Donghaeho je jedno, jak se tváříte, ale Siwon viděl.
"Vezmu tě do ordinace, už na tebe čekají.
"Hyukjae-sshi," otočil se na mě, "můžeš počkat tady. O patro výš je bufet a automat na kávu. Donghae bude za hodinu zpátky."
"Jo jasně," přikývnu, "zatím teda!"
Donghae zamával rukou někde mým směrem a potom se nechal vést Siwonem.
Vydržel jsem sedět jenom pět minut, než jsem se málem unudil k smrti a další minuty svého života si nepamatuju, protože jsem usnul.
Probudil mě až Siwon, což byl jeden z nejděsivějších zážitků v mém životě. Naštěstí měl Donghae už po vyšetření.
Otřel jsem si slinu, co jsem cítil, že mi teče až po bradě a potom si prohrábl vlasy.
"Můžete přespat u mě, jestli chcete a jet domů až zítra," nadhodil Siwon. Moje odpověď byla naprosto jasná: aji kdybych měl za tím volantem umřít, jedu prostě domů.
Mrknu na Donghaeho, který vypadal, že moc neposlouchal. A tak se rozhodnu vzít osud a štěstí do vlastních rukou.
"To ne, to je dobrý. Zvládnu jízdu v pohodě. Není to poprvé, co bych jel tak dlouho," snažím se Siwona ujistit.
Ten moc přesvědčený nevypadal a asi mé rozhodnutí ani neschvaloval, protože se otočil na Donghaeho a zeptal se, co si o tom myslí.
"Už jsem Hyukjaemu-ssi zabral celý pátek, nemusím mu kazit ještě sobotu."
"O to nejde!" zabrzdím ho, "jenom mám zítra směnu v práci."
Oh Donghae, ani nevíš jak rád bych s tebou strávil ještě pár hodin...
"No dobře teda. Hae, ty mi zavolej okamžitě, jak se dostavíš domů. Za dva tři dny bych měl snad konečně přijet domů taky." Silně Donghaeho objal a pomalu nás vyprovodil ke dveřím.
Když jsme po úmorných 6 hodinách přijeli zpátky, byla už černočerná tma a mírně foukal vítr. Stavili jsme se pro Brutuse do mé ordinace. Pak jsem chvilku sledoval Donghaeho jak škrábe svého psa po břichu. Výraz, který měl na tváři se mi vryl navždy do paměti.
Nakonec zastavíme u Donghaeho domu. Ještě, že si Donghae pamatoval popisné číslo. Jinak bysme bloudili po Mokpu ještě dlouho.
Cihly.
Vystoupím z auta, abych mu otevřel dveře.
Vždycky poděkuje. Za každou blbost, co udělám je vděčný. Ani nemá tušení, že mě nabije tak neskutečnou chutí udělat další a další věci, jenom abych viděl ten jeho nesmělý úsměv.
Brutus začal škrábat na sklo, když viděl, že je Donghae už venku a bez něj. Rychle ho vysvobodím z auta a vložím vodítko do ruk právoplatného majitele.
Moc jsem nevěnoval pozornost Donghaeho bytu. Až když jsme došli ke dveřím, všiml jsem si čtyřech zvonků.
Donghae vytáhl klíče a hned na první pokus jeden vložil do zámku, pak se otočil na mě.
"Hyukjae."
Srdce mám až někde v krku. V hlavě několik scénářů.
"Děkuji za dnešek. Nebýt tebe, tak bych musel počkat další dva měsíce, než by mě přijali na kontrolu." Hlavu měl sklopenou.
"Rádo se stalo," snažím se do svého hlasu dát co nejvíc pozitivní energie, "kdybych pro tebe mohl cokoli udělat, neboj se napsat."
Ten úsměv.
"Dobře. Ještě jednou děkuji."
"Nemáš zač," odmlčím se, "tak zase někdy!"
"Jo-o, dobrou noc."
A já to nevydržel. Musel jsem ho políbit, prostě musel. Dobře, od polibku to mělo daleko, byla to jenom pusa... pusa na pusu.
Ještě teď cítím tlak jeho rtů na těch mých a pořád vidím to, jak se mu následně zdvihly koutky, když jsem se odtáhl a popřál mu krásné sny.
Dojel jsem domů a hodných dvacet minut seděl v autě. Srdce se mi od té doby už trochu uklidnilo. Před očima jsem se ale nedokázal zbavit Donghaeho obrazu. Po pár dalších naprosto iracionálních myšlenkách mi začal v hlavě hlodat červíček, že jsem to dělat neměl. Zvlášť kvůli tomu, že ho celý víkend neuvidím a vlastně nebudu mít tušení, co si o tom všem myslí.
Ale jsme dospělí chlapi, ne? Snad se dokážeme poprat s něčím takovým. Já jo, já se s tím dokážu poprat. Určitě dneska usnu hned, co si lehnu a nebudu přemýšlet nad tím, jak bych Donghaeho nejraději znásilnil. A zítra se probudím a nebudu myslet na nic jiného než na svou práci v ordinaci...

A tak hledím do tří do rána do stropu a naprosto zničený jdu na sobotní ranní směnu, kterou mám dvakrát do měsíce. A samozřejmě jediné, na co myslím, je Donghae.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Narbie Narbie | Web | 30. května 2015 v 22:07 | Reagovat

Čtu to podruhé a stále se usmívám..^^

Děkuji za další díl~ Snad bude všechno probíhat v klidu. Přeci jen, Siwon může změnit chování a Hyuka odhánět.

Moc se těším na další díl. ♡

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 30. května 2015 v 23:49 | Reagovat

Velmi plačem, protože prostě kde je zbytek...

3 Michiko Michiko | 31. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Jééé, jsem tak šťastná za další díl :-) Moc se mi to líbí. Těším se na další.

4 Hatachi Hatachi | 7. června 2015 v 12:58 | Reagovat

To je vážně moc hezké. Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl...

5 naw naw | 28. července 2015 v 17:09 | Reagovat

miluju tuhle povídku...ale jen mě mrzí že si tenhle díl takhle blbě usekla :D jen je škoda že jí nevydáváš  častěji :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama