4. kapitola /VP/

6. dubna 2015 v 20:29 | [ki:ta] |  Věčné pouto
4. Kapitola


Situace o Dracu Malfoyovi se během jednoho dne rozkřikla po celé škole. Napomohli k tomu Zmijozelové, kteří si neustále vymýšleli různé důvody Dracovi nepřítomnosti v hodinách. Co den, to další absurdita. Denní věštec také připojil ruku k dílu, když napsal o záhadné nemoci, která zužovala syna čerstvě zavřeného smrtijeda: Luciuse Malfoye. O kletbě nepadla ani zmínka.


Později odpoledne se Harry dozvěděl, že se má na ošetřovnu dostavit v pátek po večeři. To bylo hned zítra. Brumbál mu tam dopoví ostatní informace a rovnou začnou se zákrokem, který by neměl trvat déle jak pár minut. Harry se snažil ještě ve čtvrtek dostat do ředitelny, aby ho ředitel obeznámil se situací, nechtěl se všechno dozvědět až na poslední chvíli. Profesorka Mcgonagallová mu ale sdělila, že profesor Brumbál odcestoval do Londýna a tak Harrymu nezbývalo nic jiného, než se na ošetřovně ukázat podle plánu.
Celý den nemyslel na nic jiného. Chodil jako tělo bez duše, v noci nemohl usnout a ráno zase vstávat. V první hodině Přeměňování dokonce ztratil pět bodů za nepozornost, a v lektvarech se mu podařilo roztavit kotlík. Profesor Snape se na něho jízlivě ušklíbl, požádal ho, aby po sobě uklidil a potom ho poslal do nebelvírské věže, nezapomněl mu ani strhnout několik bodů. Harry nic nenamítal. Když odcházel, uvědomil si, jak ho štvaly všechny ty lítostivé pohledy, kterým ho jeho dva nejlepší kamarádi obdarovávali.
Čas ubíhal neuvěřitelně rychlým způsobem, a zanedlouho tu byla večeře. Ron s Hermionou se snažili Harryho povzbuzovat a neustále mu opakovali, že ho přijdou navštívit hned, jak to bude možné. Také mu oznámili, že nic nového ohledně věčného pouta, neobjevili. Hermiona neustále opakovala, jak je Brumbál skvělý kouzelník a že všechno dobře dopadne. Harry je vnímal jenom zpola. Nechtěl to přiznat nahlas, ale měl obrovský strach. Když byl čas jít, moc toho neřekl. Oba kamarádi ho doprovodili na ošetřovnu.
"Držíme palce!" křikla Hermiona, než se za ní zavřely dveře.
V místnosti byl Albus Brumbál, profesorka McGonagallová, Severus Snape a madam Pomfreyová. Všichni stáli u postele Draca Malfoye a se zamyšlením a starostmi ho pozorovali a přitom si něco šeptali.
Harrymu neušlo, že Malfoy vypadá o poznání hůř, než včera a i přestože spal, byl neklidný a mezi obočím se mu tvořily vrásky.
"Pottere, máte potřebu tam vystát důlek?" zeptal se Snape s pohledem upřeným přímo na něho.
Harry si až teď uvědomil, že se nepohnul od doby, co vešel. Mlčky přešel blíž. Snažil se tvářit, že je naprosto klidný, i když mu to moc nešlo. Z nějakého důvodu se pohledem vyhýbal Dracovi.
"Je načase. Pan Malfoy ztrácí sílu každou minutu," zhodnotila situaci ošetřovatelka, pak se podívala na Harryho a pokynula mu, aby si sedl na židli u Dracovi postele. Když tak učinil, začala nad ním mávat hůlkou v různých křivkách a přitom si něco mumlala pro sebe. Změřila mu teplotu a donutila vypít jeden neurčitý lektvar.
Brumbál odvrátil pohled od ležícího chlapce a přesunul svůj zájem na Harryho: "Vím, že jsme ti skoro nic o celé situaci neřekli. Sami jsme toho ale moc nevěděli. Odjel sem do Londýna, abych se setkal s dvojicí, která před několika lety postoupila stejný zákrok."
Harry zdvihl pohled.
"Řekli mi to nejpotřebnější. Jsem si jist, že slečna Grangerová se pokusila zjistit nějaké informace…"
"Něco našla," přitakal Harry. Na chvilku se odmlčel ztracen ve vzpomínkách, než dodal: "pořád ale nevím, co přesně to pro mě znamená."
Brumbál na něj upřel své pomněnkové oči a v jeho tváři se usadilo zaváhání, "Budeš muset trávit trochu času s panem Malfoyem."
Harry se podrážděně napnul na židli. Něco podobného mu řekl už i Ron, tajně ale doufal, že to nebude pravda.
"Veškeré vyučovací hodiny, kde je vyžadována hůlka, budeme muset spojit," vysvětloval dál Brumbál, "je tu ale něco, čeho by sis měl být vědom," pokračoval, a najednou, jakoby z jeho očí vyhasly obvyklé jiskřičky, "týká se do Věčného pouta."
Harry zdvihl pohled, ale nic neříkal. Všichni v místnosti jakoby přestali dýchat. Madam Pomfreyová dokončila svá vyšetřovací kouzla, Severus Snape se napřímil a profesorka MgGonagallová sevřela rty v tenkou linku. Dusno by se dalo krájet.
"Neexistuje moc případů jako je tento," změnil tón hlasu na vážný, "proto ti nemůžu s jistotou říct, co od tohoto pouta očekávat. Ani v Londýně mi nebyly veškeré otázky zodpovězeny. Je to neprozkoumaná část magie samotné. Jisté je jen to, že v přítomnosti pana Malfoye, čili tvého odebraného kusu jádra, budete moci kouzlit. Bohužel nemůžeme vyloučit nějaké vedlejší účinky…"
Vedlejší účinky? O čem to Brumbál mluvil? Harry uvnitř sebe zuřil. Byl naštvaný na ředitele, na Snapea a hlavně na Malfoye za uvěznění do této obtížné situace. Proč mu jsou nejdůležitější informace zatajovány až do posledního možného okamžiku? Věčné pouto rozhodně patřilo k těm nejzásadnějším. Konsternovaně si uvědomil, že právě vstoupil do jámy lvové. Založil si ruce na prsou a uklidňoval se, že kdyby to Brumbál věděl, řekl by mu to dřív.
"Harry ujišťuji tě, že Tvůj budoucí život nebude příliš ovlivněn. První tři měsíce jsou zpravidla nejhorší, potom se všechno vrátí zpátky do normálu. Tohle je prokázané."
Harry si povzdychl. V duchu napočítal do pěti, aby se zklidnil. Přikývl, i když pochyboval, zas a znovu. Potom si zdrceně uvědomil, že to není jeho vlastní život, o který má strach, ale že je to život Draca Malfoye. Bylo na něm, jestli ještě někdy bude moc Harry kouzlit, závisela na něm všechna jeho magie. Harryho děsila představa, že by se musel vrátit do Zobí ulice číslo 4 a strávit tam pět let, než by se z něho stal 21 letý dospělí. Nechtěl ani pomyslet, že by přestal vnímat to, co kouzelníci, že by se nemohl vrátit zpět do Bradavic…
Otřásl se.
"Pane řediteli, myslím, že bychom měli začít," pronesla profesorka MgGonagallová. Rukou poklepala Harrymu na rameno. Z jejího výrazu čněl strach. Harry věděl, že byla proti zákroku, vyzařovalo jí to z očí.
"Ach ano Minervo," Brumbál se obrátil na Draca a řekl: "probuďte toho chlapce. Musí se i s panem Potterem stoupnout doprostřed tohoto kruhu."
Z hůlky se mu začala linout zlatá, mlhavá čára. Ladně se spouštěla dolů, kde vytvořila kružnici asi jednu stopu nad podlahou. Vypadala podobně jako při turnaji tří kouzelnických škol, když chránila věkovou hranici studentů. Ti házeli papírky se svým jménem do ohnivého poháru.
Snape mezitím probudil Malfoye. Harry koutkem sledoval, jak s námahou a se zbytkem své hrdosti vstává z postele. Kdyby ho profesor lektvarů nepodpíral, určitě by právě ochutnával prach na zemi. Harry nevěděl, jak se přesně tvářit. Kdyby nebyl do této situace zatažený, možná by si Malfoyův osud i užíval. Teď tu ale stál s netečným výrazem a se sžíravým pocitem nervozity.
Když ho začal propalovat pohled Severuse Snapea, rychle si pospíšil doprostřed kruhu. Draco vypadal, že nechce vyhlížet jako slaboch před svým nepřítelem, a tak se narovnal a tvářil se, jakoby byl nejzdravější člověk na zemi.
Harry v duchu protočil oči, nastavil rámě. Stočili se na něho dvě šedé, unavené oči. Harry viděl, jak Draco sroloval rty do úšklebku, ale jinak se nehnul.
"Myslím, že bude nutné, abyste se drželi," podotknula ošetřovatelka opatrně.
Když se Draco k ničemu neměl a už to vypadalo, že začne odporovat, Harry ho beze slova popadl za ruku a přitáhl k sobě, aby ho podepřel. Nepotřeboval, aby se tady Malfoy složil ještě před začátkem zákroku. Chtěl mít aspoň malou jistotu, že se všechno povede. Bylo mu do breku z celé této situace. Cítil, své rychle bijící srdce, jakoby se snažilo dostat pryč z hrudi. Nebo to bylo Dracovo? Na jeho tváři nešla vidět ani špetka strachu, a kdyby ho Harry nedržel a necítil to zběsilé tepání, věřil by, že je Draco naprosto v klidu. Harrymu se před očima se mu udělali mžitky. Nevědomky zesílil stisk na Dracové ruce. Oba dva měli zpocené dlaně.
Harry kdo ví z jakého popudu začal červenat.
"Je možné, že to bude nepříjemné, nebude to ale dlouho trvat," obeznámila ošetřovatelka.
Severus Snape, profesorka McGonagallová, madam Pomfreyová a ředitel bradavic Albus Brumbál se rovnoměrně postavili okolo zlatého mlžného oparu. Namířili hůlkou na Harryho. Brumbál jediným přikývnutím dal najevo, že je čas.
"Vinculi aeternitatis!" zvolali zároveň. Ze čtyř hůlek vytryskl proud jasně tyrkysového světla. To se vpilo do Harryho, následně vystřelilo z jeho hrudi směrem nahoru. Zastavilo se dvě stopy nad ním, kde se rozdvojilo, a každý paprsek se vydal jiným směrem. Nakonec se paprsky spojily a vytvořily jeden tvar v podobě ležící osmičky.
Znak pro nekonečno.
Harry se svalil na kolena, Dracovu ruku stále svíral a stěží potlačil výkřik, který se mu dral z hrdla. Cítil neskutečnou bolest někde uvnitř svého těla. Neznámá síla se ho snažila roztrhnout. Nikdy nic podobného nezažil. Zprudka otevřel oči. Zorničky se mu protočili, jak se usilovně snažil udržet při vědomí. Z úst mu začala vycházet hmota bílá jako andělské roucho. Z části jakoby se prolévala tekutinou a z té druhé byla plynná. Plula k Dracovi.

Bolest polevila. Nahradila ji ale naprostá únava. Poslední, co si Harry pamatoval, byl Dracův bolestivý sten.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nissa Nissa | 20. února 2016 v 22:39 | Reagovat

Ahojky, plánuješ pokračování? Potěšilo by :)

2 Sue Sue | Web | 8. února 2017 v 1:01 | Reagovat

Ahojky,
budeš v téhle povídce někdy pokračovat? Vypadá moc zajímavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama