3. kapitola /VP/

24. března 2015 v 17:29 | [ki:ta] |  Věčné pouto

3. kapitola



Harry se rozhodl počkat na své kamarády ve společenské místnosti, potom s nimi zajít na oběd a všechno to zakončit dvouhodinovkou jasnovidectví. Věděl, že kdyby se hned po rozhovoru s Malfoyem vrátil do vyučování, stejně by se nedokázal soustředit.
"Harry, konečně!" ozval se po pár hodinách Hermionin hlas. Přes rameno jí visela brašna plná učebnic a v rukou svírala další tři knížky.
"Měli jsme o tebe strach, kámo," přidal se Ron, než se zeptal: "co Brumbál chtěl?"
Harry se rozhodl nic nezapírat a všechno jim řekl. Nezapomněl ani zmínit stříbrný klíč, nebo Snapeovo nezvyklé chování. Mezitím co vykládal, Hermiona začala otevírat knihy, které držela. Očividně ji žádná z těch věcí nepřekvapila.
"Že by Malfoy tomu netopýrovy obměkčil srdce?" podivil se Ron a následně se otřásl při té představě.
"Nebuď směšný Rone! Zkrátka nám něco uniká," zabrzdila ho Hermiona, "Snape Draca vždycky toleroval," dokončila svou myšlenku s pokrčenými rameny.
Harry přemýšlel, jestli to může být jen kvůli tomu, že je Draco ve zmijozelu, následně tu myšlenku zavrhl. Nedokázal totiž vysvětlit zvláštní, téměř rodinné chování profesora lektvarů k Narcisse Malfoyové.
Hermiona se podívala na Harryho: "dneska ráno, jsme se s Ronem místo snídaně vydali do knihovny najít něco o jádrech kouzelníků."
Harrymu se sevřel žaludek, celkem měl strach z toho, co se dozví. Nedal ale na sobě nic znát a vděčně se usmál. Samotného ho nenapadlo se po čemkoli podívat a uznal, že by se ve všech těch knihách maximálně ztratil. Hermiona byla expert a Harry se rozhodl to neměnit.
"Našla jsem jenom tyto tři knížky, ale vsadím se s vámi, o co chcete, že jich bude spousta v oddělení s omezeným přístupem," odkašlala si a pokračovala: "zběžně jsem je prohlédla, jenom abych si udělala menší představu. Mluví se v nich hlavně o jednovaječných dvojčatech. Nemusí být vždy pravidlem, že mají společné jádro. Vezměte si třeba dvojčata Patilovi. Každá z nich je v jiné koleji a s kouzlením problémy nemají," Hermiona otočila knihu k Harrymu, "myslím ale, že toto se bude vztahovat na Tvůj případ."
Harry si dílo vzal do ruky a četl nahlas: "mezi nositeli stejného jádra vzniká věčné pouto. Toto pouto zmaří pouze smrt." Dva palce pod tím byl nakreslený malý obrázek, ležící osmička.
Nastalo ticho. Odpověď visela ve vzduchu ve formě otazníku.
"Co to znamená, věčné pouto?" zašeptal Harry po pár vteřinách.
Hermina pokrčila rameny: "Nikde už o věčném poutu nebyla ani zmínka."
"To je přece logický," zamumlal Ron, "je to něco, co bude Harryho svazovat s tou lasičkou, která si jen tak mimochodem jeho pomoc rozhodně nezaslouží. Jenom nevíme, co by to mohlo být a jak se to může projevovat."
"Takže vlastně nevíme vůbec nic," hlesl Harry téměř neslyšně se snahou zamaskovat své zklamání. Znovu se pouštěl do něčeho s jenom malou hrstkou užitečných údajů. A znovu to dělal jenom pro větší dobro.
"Píšou se tu také příběhy o sdílení jader," zašeptala Hermiona, "Zrovna tento příběh je zajímavý. Poslouchejte: Čarodějka, která si vzala mudlu."
"Hádejte, co se stalo?" řečnická otázka. "Ten mudla po pár měsících začal mít magickou moc, když byl v přítomnosti své ženy."
Harry si nemohl nevšimnout nadšenosti v hlase své kamarádky. On sám na té informaci neviděl nic, co by ho překvapilo, proto ho zaskočila Ronova reakce.
"Jak jako kouzlit? Vždyť je to nemožné."
"Ten mudla měl své magické jádro malé a když se dostal do přítomnosti kouzelnice, kterou miloval, jejich jádra se spojila. Bez ní ovšem čarovat nemůže," vysvětlila. Prolistovala ještě několik stránek, než řekla svou myšlenku nahlas: "Harryho situace je trochu jiná. Malfoy potřebuje své jádro doplnit a získat tak zpátky svou magickou sílu napořád. Proto nebude stačit jenom, aby mu Harry byl nablízku. Už jenom z toho důvodu, že se nemilují."
Ron okamžitě zahučel: "Hermiono, ty jsi nechutná!"
"Říkám jenom fakta!"
Harrymu mezitím v hlavě explodoval ohňostroj myšlenek. Zničeně si prohrábl své vrabčí hnízdo. Co když už nikdy nebude moc kouzlit? Co když z něho bude mudla nebo moták? Nedokázal si představit, že by po zbytek života stál vedle Draca Malfoye jenom proto, aby byl schopný pronést obyčejné zaklínadlo. Hermina jakoby věděla, na co myslí.
"Harry, jsi velký kouzelník. Vím, že to zvládneš," položila mu ruku na rameno a přívětivě se usmála. Přikývl. On to možná zvládne, ale co když Draco Malfoy ne? Stačí, aby zemřel a Harry nebude mít od kud čerpat sílu.
"Co se stane s tím mým kusem jádra, které dám Malfoyovi?"
"Myslím, že si prostě bude zvykat na nové tělo a po čase se smíchá s tím jeho," pokrčila rameny, "taky mám ale pocit, že ten kus jádra nikdy Malfoyovi patřit tak zcela nebude… přijde mi nemožné, aby se jeho magie kompletně ztotožnila s tou tvou. Je to jako se snažit promíchat vodu s olejem. Navíc, tohle všechno je jenom okrajově prozkoumaná část kouzelnického světa…" nechala větu vyznít do prázdna.
"Věčné pouto," zašeptal Ron, zřejmě ztracený ve vlastních myšlenkách, "nechci tě strašit Harry, ale vypadá to jako něco velkého."
"Díky Rone, to jsem přesně potřeboval slyšet," ušklíbl se na něho, "pojďte na oběd," vybídl své kamarády, i když na jídlo neměl ani pomyšlení. Už tady nechtěl sedět ani minutu.

Hermiona nahodila lítostivý pohled a všichni se vydali pryč.

****
další z kapitol, které mám pár let už napsané. Příště bude kapitola delší a mělo by se to tak držet i nadále. Jenom jsem vás nechtěla příliš zatěžovat informacemi. Ted se snažím po pokoji najít všechny písemnosti, co jsem k Věčnému Poutu kdy napsala :D A furt se mi to nedaří xD No jo... je to už pár let :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama