2. kapitola /VP/

22. března 2015 v 16:00 | [ki:ta] |  Věčné pouto

2. kapitola


Harry se v ředitelně zdržel ještě několik dlouhých minut. Harry se během rozhovoru s Brumbálem musel několikrát kousnout do jazyka. Na jednu stranu chtěl splnit Brumbálovu prosbu, ale na tu druhou měl hodně pochybností. Opravdu se změnila Dracova loajalita? Nechtěl věřit, že by se jeho rival poprvé za celý svůj život rozhodl udělat správnou věc a přejít na stranu Světla. Něco za tím bylo, něco velkého, a Harryho neskutečně iritovalo, že nemá tušení, co by to mohlo být. Brumbál i Snape to bezpochyby věděli. A on samotný se to dozví až "přijde ten pravý čas." Jako vždy.
Harry nakonec skončil nahoře v nemocničním křídle čelit tváří v tvář Dracu Malfoyovi. Otevřel dveře a rozhlédl se po místnosti. Draco ležel úplně vzadu. Vypadal jako malý kluk, jako obyčejný smrtelník potřebující něčí pomoc. Bledou kůži měl světlejší, než jak si ji Harry pamatoval a jeho plavé lesklé vlasy byly teď zplihlé a suché. Draco zdvihl prázdný unavený pohled. Mrkl, tenké obočí mu nepatrně vyletělo vzhůru.
Harry opatrně přešel blíž k jeho posteli. Beze slova. Vzduch byl nasátý napětím. Harryho kroky přímo duněly.
"Co tu chceš Potter?" vyprskl Draco i přes znatelnou vyčerpanost. Jeho věta postrádala obvyklý kousavý tón.
Harryho polil pocit lítosti. Rozhodl se nevyplivnout žádnou peprnou urážku a zamířil rovnou k jádru věci: "Prošel jsem testem... jsem jediný, kdo má podobnou magickou podstatu jako Ty."
Dracovým obličejem prolétl stín naprostého zděšení. Jediná informace ho probrala až do sedu: "Ani omylem!"
"Jak ani omylem?"
"Chceš, abych ti to vyhláskoval?" odsekl a ještě si něco zamumlal pod nos.
Harry spolknul několik urážek ze slovníku strýce Vernona. Hořce si uvědomil, že jestli ho ten chlap někdy něco naučil, tak to bylo, jak si pořádně zanadávat. Myšlenkami posílal Draca do určitých lidských partií. Potěšeně si uvědomil, že to pomáhalo.
"Malfoyi, jsem jediný, kdo něco může udělat. A navíc, jdu sem, abych ti to oznámil, ne abych se Tě na něco ptal," založil si ruce na prsou. Sám přesně nevěděl, proč to všechno dělá, proč se snaží. Něco na slovech Brumbála bylo. Věřil tomu muži, věřil mu bezmezně. Vzhlížel k němu. Potřeboval někoho, kdo mu ukáže jakou cestou se vydat.
Harry roloval lem rukávu ve své dlani. Drtil látku mezi prsty, uklidňovalo to jeho myšlenky.
Kdesi uvnitř cítil, že je něčím zavázaný.
"Nemůžete se mě bez mého souhlasu ani dotknout," odpověděl Draco s klidem v hlase.
"To je pravda," přitakal: "Jestli se ale tvůj stav bude zhoršovat jako doposud, budeš za týden v bezvědomí a věř, že v tom případě žádný Tvůj souhlas potřebovat nebudem," vyhrkl jedním dechem.
Druhá šance… opravdu si ji Draco zaslouží? A chce ji vůbec? Zatím to vypadalo, že se vyhýbá všemu, co by mělo nějaké dočinění s chlapcem, který přežil. Seděl netečně na posteli.
"O co ti jde Potter?" zeptal se po chvíli.
Harry zdvihl obočí naprosto zaskočený otázkou: "O nic," rozpřáhl ruce, dlaněmi směrem k Dracovi. Přívětivé, pravdivé gesto.
"To určitě," odfrknul si.
Harry stěží potlačil zoufalí vzdech. Opravdu, o co by mu tak mohlo jít? Jediné, co Malfoyovi měli, byly peníze a ty rozhodně nepotřeboval. Rodiče mu zanechali malé jmění, a po smrti Siriuse získal také část dědictví rodiny Blacků. Například dům na Griumaldově náměstí. Nestál o něj, byla to bolestná vzpomínka. Zatřepal hlavou.
"Byla tu tvoje matka," oznámil spontánně.
Zahleděl se na užaslý obličej svého rivala. Draco už otvíral pusu, že se na něco zeptá, nakonec ale mlčel. Harry to pochopil jako pobídnutí k pokračování: "Má o Tebe strach a posílá ti tohle," dal mu do ruky stříbrný klíč. Draco nic neřekl, jenom si dárek přitiskl k vyhublé hrudi. Činy mluví za Vás.
Harry tušil, že klíč bude od nějakého panství, které Dracova rodina bezpochyby vlastní. Červ v jeho hlavě znovu začal hryzat slova plná pochybností.
"Prosila mě, ať ti pomůžu," zamumlal jen tak mimochodem. Doufal, že Draco na svou vlastní matku dá. Měli spolu přece dobré vztahy, myslel si.
"Je v pořádku?" zeptal se Draco od věci. A Harry poprvé za celou dobu, co ho znal, slyšel v jeho hlasu i něco jiného, než naprosté pohrdání.
Svraštil obočí, v hlavě si přehrál celou předešlou scénku: "kromě strachu o tebe, myslím, že je v pořádku. Jen byla trošku… zmatená," dořekl nakonec. Jak jinak popsat nepochopitelné výkyvy v její mluvě?
Draco přikývl, šlo vidět, jak se mu ulevilo. Nemoc z Vás udělá zranitelného a Harry měl před sebou přímý důkaz.
Do ošetřovny konečně vešel Severus Snape, tím zamezil rozpačité situaci, která by za pár vteřin nastala. Harry na sobě cítil upřený pohled staršího muže. Pochopil. Snape si chce s Malfoyem promluvit o samotě. S tichým nashle zmizel z ošetřovny, ani se neohlédl.
V hloubi duše měl naprostý zmatek. Draco Malfoy byl nakonec přece taky jenom člověk. Celý svět se zdál být naruby. A jenom hvězdy tuší, jak to všechno dopadne.


*****
Za chyby se omlouvám, jestli má něko čas, může mi to opravit a zaslat na mail (metrixkita@email.cz) :D. Stejně nečekám, že by to moc lidí četlo. Psala jsem ten příběh před několika rokama, a když si mé předepsané kapitoly zpětně čtu, nejsem s tím moc spokojená, ale vím, že bych to lépe nesvedla ani teď.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama