1. kapitola /Popel/

27. března 2015 v 20:38 | [ki:ta] |  Popel

1. Kapitola

Naberu tě na jedné z pošemetných ulic oprýskaného Gongju. Pršelo. Schovával ses pod stromem u silnice. Měl jsem skvělou náladu ze služební cesty, tak jsem si řekl, že bych mohl udělat nějaký dobrý skutek.
Musíš být královské krve. Světlá pleť, tmavé vlasy, černé oči.
Uhel.
Spaluješ mě pohledem. A přitom tak chladným.
Naberu tě a nevím, že mi změníš život.
Naberu tě a nevím, že uvnitř umíraš.


Představíš se jako Havran. Směju se. Všichni máme své jméno.
Havran, ať je to tedy Havran.
Máš na sobě ošoupané rifle a tričko s potiskem, co se sloupával. Přesto máš učesané vlasy, čisté nehty a voníš. Že prý potřebuješ do hlavního města, abys mohl vydělat nějaké peníze.
Zdáš se být odhodlaný, když se ptáš, jak to teda chcu.
Možná jsem příliš otevřel pusu překvapením. Nakonec ti řeknu, že nespím s malýma dětma.
Skrýváš v sobě ničivou explozi, to ale nevím.
Tvoje ruka na mém stehně.
"Co si myslíš, že děláš, kluku."
"To že nespíš s malýma dětma nemění nic na tom, že by se mi hodili nějaké prachy."
Malý kluk se špatným vychováním. V těch černých očích ale něco bylo. Hluboké a matné uhlíky. Někoho mi připomínaly...
Snažím se svůj pohled udržet na cestě, i když mi prsty mladého kluka klouzaly po noze.
...mě.
"Myslím, že jsme se hned na začátku nepochopili," sešlápnu plynový pedál trochu více k podlaze Mercedesu, "nejsem pedofil."
Proč tedy neoddělám tvou ruku pryč?
Určitě jsi protočil oči. Vypadá to, že ses urazil.
"Jestli o mě nestojíš, tak mě rovnou vykopni, mohl jsem mít už teď jinou zakázku," oznámíš zarytě. Paže překřížené na hrudi.
Jsem si jistý, že jediný penis, co to štěně drželo, byl ten jeho. Nebo ne?
"Dálnice," ukážu prstem na cestu, po které jedeme. Nemůžu jenom tak zastavit.
"Odpočívadla," protočíš oči.
"Bude tma." Proč se vůbec starám? Je to jenom nějaký... Bezdomovec. Někdo, kdo by mi vůbec neměl dělat starosti. Spodina na posledním místě v potravním řetězci.
"A?"
"Mohl by tě někdo unést."
A pak jsi zmlkl. Rychle si prostuduju tvou kamennou tvář, než se zase vrátím k řízení.
Aby nám cesta rychleji utekla, řeknu ti, abys mi pověděl něco o svém životě.
Moc ses do toho neměl. Nakonec jsi mi sdělil, že jsi odešel z domu vydělat nějaké peníze, aby ses postavil na vlastní nohy, protože tvoji rodiče nedokážou uživit všechny jejich děti zároveň.
Za pár minut slyším, jak škrtáš zapalovačem a chystáš se kouřit. Vytrhnu ti cigaretu z ruky.
"Stačilo říct, že nesmím kouřit v té tvé káře!" oženeš se.
"Klidně si v té mé káře kuř, ale ne seno v papíru," kývnu na krabičku cigaret, kterou mám na palubové desce. Nikdo nebude kouřit kusovky ze zbytku tabáku. Ne v mém autě. Neskutečně to páchne.
"Díkes."
Zakroutím hlavou a oznámím, ať mi taky zapálíš jednu. Nakonec skončíme s přendáváním jedné a té samé cigarety. Nijak to nekomentuju.
"Neměl bys kouřit."
"A ty jsi kdo, můj papa?"
"Jsi mladý, neměl bys kouřit," zkusím ještě jednou.
Provokativně mi foukneš kouř z cigaret do tváře a pak si olízneš rty. Opravdu se mě snažíš svést?
"Tak co plánuješ dělat v hlavním městě?"
"Jak to asi vypadá?"
"Tak, že nepřežiješ ani týden bez toho, abys nedostal HIV."
Mlčíš.
V městě Sunwon se k nám přidá Changmin. Havran se podíval za sebe.
"Ten si nechá říct?"
"Nikdo si nebude nic říkat!" zarazím ho.
"To že ty máš problém s erekcí neznamená, že budeš kazit náladu ostatním..."
"Můj penis je naprosto v pořádku, děkuji velmi pěkně."
"To nemůžu posoudit, když jsem ho neviděl!"
Changmin se vzpamatoval, protože řekl větu, kvůli které jsem ho chtěl pomalu a bolestivě rozsápat: můžeme si ho nechat?
Pane Bože, dopřej mi sílu. Changmin a Jaejoong si očividně rozumí. Už za pět minut mě dokázali začít šikanovat.
Znovu Tě prosím, dej mi sílu.
A jsme v Seoulu. Ani kapka z nebe nespadla. Když vystoupíš z auta, okamžitě se vydáš pryč. Changmin mi vrazí rukou do žeber a ukáže na tvá záda.
Povzdechnu si a zavolám: "kam si myslíš, že jdeš?"
Otočíš se na mě a palci si projedeš přes bříška prstů tam a zpět, jakoby jsi neverbálně naznačoval slovo peníze.
"Žádný takový. Jdeme."
A pak tě za ruku táhnu do svého domu.
A to bylo poprvé, co jsem si k sobě někdy někoho pozval.
Cesta výtahem do posledního patra byla tichá. V duchu sem se modlil, aby náhodou nevypadl proud a zároveň jsem se modlil, abychom se zřítili dolů. Měl bych klid, měl bych pokoj.
Proč to dělám...
Havranovi první kroky byly k velkému černému koženému gauči v obýváku. Když si sednul, nezapomněl si dát nohy na stůl od Malerby. Přetáhl jsem mu je novinama, co mi přišly pod ruku.
Protočíš oči.
"Jak teda?" zeptáš se a už ses snad chystal sundat si tričko.
"Nehodlám s tebou spát."
"Spát nemusíš, můžeš mě nechat ti ho vy-"
"Tak to by stačilo. Seď a nehýbej se."
Odejdu na druhou stranu místnosti do kuchyňského koutu. Do plic naberu dva silné dechy.
Co to dělám? Proč se zajímám o někoho takového... Protáhnu ztuhlé svaly.
Napustím dvě sklenice nějakou ochucenou vodou a vrátím se zpátky.
Koutkem oka jsem viděl, jak si Havran rychle sundává nohy ze stolu.
"Na," podám mu pití. Potom vytáhnu z kapsy mobil a objednám nějakou čínu. Nečekal jsem, že by mi poděkoval. Prostě tam seděl a hleděl na mě. Když jídlo přijelo, jedl, jako kdyby několik týdnů nic neměl.
Odejdu do ložnice, abych vytáhl nějaké staré triko a tepláky, v kterých by mohl Havran přespat. Vezmu s sebou i deku a dva menší polštáře.
Hodím to všechno po mém návštěvníkovi: "Jdi se osprchovat. Kartáček by měl být někde ve skříni."
Sedím na už rozdělaném gauči. Hlavu v dlaních. Poslouchám šumění vody. Když téct přestala, zdvihl jsem pohled, abych ho mohl zakotvit na dvou vystouplých kyčlích. Proč mě neudivuje, že si neoblékl tričko. Ale pořád lepší, než kdyby si nedal ty tepláky...
Projedu jeho ploché bříško pohledem. V pupíku měl piercing stejně jako v levé bradavce. Potom se mu vyplašeně podívám do očí.
Očividně si tu pozornost vychutnával. Z vlasů mu odkapávala voda.
Princ.
Vstanu z pohovky a pronesu jednu větu, než odejdu do sprchy.
"Jestli mi něco ukradneš a utečeš, vím jak vypadáš."
*****
Tohle bude taková kratší povídka. Psána jiným stylem, než píšu normálně. Nemám ji předepsanou, ale cítila jsem, že chci tuto část už zveřejnit... mám ji v pc až příliš dlouho. Vzhledem ke krátkosti povídky nebude čas na nějaké vedlejší linie příběhu. Proto se mám v plánu striktně držet pouze jedním párem. Ale kdo ví, kam mě psaní zavede :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sairen Sairen | E-mail | Web | 28. března 2015 v 2:58 | Reagovat

Uhu, tak na tohle se těším...

2 Michiko Michiko | 27. května 2015 v 19:28 | Reagovat

Tohle je super :-D Je to takové nevinně vinné :-D moc se mi to líbí :-)

3 Hatachi Hatachi | 3. června 2015 v 20:31 | Reagovat

Vypadá to zajímavě a hodně mě to zaujalo. Miluju YunJae a tak se těším na další díl...

4 •Kaisoul. •Kaisoul. | Web | 6. března 2016 v 9:08 | Reagovat

Tak to je dost, pěkný včera jsem kvůli tomu nemohla usnout. !:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama