Souhvězdí (YunJae, JaeHo)

11. dubna 2014 v 10:32 | [ki:ta] |  Jednorázovky DBSK

Yunhův úhel pohledu. Po rozdělení DBSK.


Studená noc.
Na inkoustové obloze tančily miliony teček. A jako pokaždé v tuto dobu věnuji pozornost právě pěti z nich. Cassiopea. Dvojité vé. Dříve skoro bez významu. Teď je to mé všechno. Jediná opravdu viditelná vzpomínka.
Až se veškerost rozpadne v prach, hvězdy budou ve tmě svítit stále. Dokud nezemřou.
Díváš se taky? Právě teď na jiném místě země. Sleduješ tu krásu nad sebou? Pohrává si vítr s tvými vlasy?
A možná se zrovna díváme všichni. Ty. Já. Oni.
Dozvím se to někdy?
Chci znát odpovědi.
Rotace matičky způsobí, že je náš společný symbol přímo nade mnou. A přitom tak daleko.
Zajímá mě, jestli dneska záříš tak, jako ty lampióny nahoře.
Chybím ti? Protože pro mě je život jen procházka peklem.
Uvidím tě ještě někdy? Protože tuhle otázku si pokládám každý den.
Budeš mě zase milovat? Protože já tebe nikdy nepřestal.
Jaejoongu! Jak nahlas musím mluvit, abys mě konečně uslyšel? Jak nahlas musím žebrat, aby ses vrátil? Proč nám osud rozdělil cesty?
Řekni srdce moje.
Nevšiml jsem si vlastních slz, dokud jsem je neochutnal. Nevážil jsem si lásky, dokud jsem ji neztratil. Nechybělo mi objetí, dokud nezmizely ty pevné ruce.
Hledám Tě.
Tak pověz přece, díváš se? Řekni! Mám tě prosit…? Nemlč, ne přede mnou.
Tiše všechno zpívá, v hlavě jen pár úryvků ze společných písní. Už ani nevím, jak zněl tvůj smích.
Řekni, proč to tak zatraceně bolí?
Usměj se na mě. Zalep ty rány.
Kam zmizelo teplo sálající z tvého těla? Jemnost tvé světlé kůže? Tvá překrásná tvář, na kterou jsem se nedokázal vynadívat? Kde jsou prsty, které většinu času byly propleteny s těmi mými? Vlídná slova? Třpyt ve tvých tmavých očích? Ty?
Nebe zrůžovělo. Žlutý rastr ve vesmíru se začal rozplývat do světla slunce. To už je tolik?
Ani krása hvězd netrvá věčně.
Na zem spadly první kapky rosy. Přichází čas zapomnění. Večer, večer ale budu zpátky. Třeba se budeš dívat taky. Je jen jedno nebe, jedno pětičlenné souhvězdí. Nemůžeš se splést.
No tak, lásko, otevři oči, nic to přece není.

****
Tuhle krátkou povídku jsem napsala už tak před třemi měsíci. Předcházela ji ještě jedna, která se mi moc nelíbila, takže ji zveřejňovat nebudu :D
No před těmi několika měsíci jsem se musela vypsat z mé emoshinki nálady :D Snad jsem nikomu nezpůsobila depresi :D Love ya! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 11. dubna 2014 v 17:22 | Reagovat

Náhodou to bylo moc krásné.
Taky je mi líto, že už spolu klucí nejsou, ale co se dá dělat. Život jde dál...

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 11. května 2014 v 16:37 | Reagovat

Pořád si říkám, že ti dva už mě rozbrečeli tolikrát, že už budu imunní. Háhá, zase slzím jak idiot. Strašně pěkně napsané, takové... achbože smutné, ale zatraceně pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama