XXV. kapitola: Epilog

16. prosince 2013 v 4:00 | [ki:ta] |  Alfa

25. kapitola: Epilog


Dodatek k minulé kapitole: tak nějak mi přišlo, že jste... nečetli pořádně nebo se mi nepodařilo do kapitoli zařadit všechno potřebné. Reyowook zemřel, Donghae zemřel a Eunhyuk umře při poslední missi, kdy se z uvedených důvodů odpálí. Tímto ukončí i poslední missi.

O sedm let později
"Vstávej, ospalče!" Heechula probudil Hankyungův hlas. Zamžoural do ranního světla, aby zjistil, že leží na velké, manželské posteli. Byla voňavá a měkká. Ani po takové době si nezvykl, že spí na něčem tak… úžasném. Posadil se. Hankyung stál před ním, v ruce tác se snídaní.
"Krásné ráno," usmál se Heechul. Políbili se.
"Sněz to, musíme vyrazit."
Sedl si za Heechula a začal ho krmit. Tohle Heechul miloval. Hankyung vždycky vymyslel nějaké drobné překvapení, aby mu dal najevo, že ho miluje. Neuměl to vyjádřit slovy, ale Heechul to viděl v jeho činech. Bylo to mnohem důležitější.
"Nemůžu uvěřit, že už je to tak dlouho," Heechul zakroutil hlavou, než se opřel o hruď svého muže.
"Sedm zatracených let."
Heechul by něco odpověděl, kdyby neměl pusu plnou šlehaných vajíček.
"Donghae! Hyukjae!" zakřičel Hankyung na chodbu. "Vstávejte!"
Za pár minut na chodbu vylezli dva malí chlapci. Vypadali spíš jak dvě chodící zombie. Na sobě měli pruhovaná pyžama, každý jinou barvu. Byla to dvojčata. Heechul s Hankyungem si je adoptovali před šesti lety. Dvojčatům je momentálně sedm. Což je celkem výrazná připomínka jejich poslední mise. Takové situace z života jenom tak nevyženete.
"Opravdu musíme? Tati? Je to kostel!" zaprosili zároveň.
"Je to jednou za rok. Buďte rádi, že nebydlíte se strýcem Siwonem," pokáral je Hankyung.
Heechul si potěšeně uvědomil, že slovo strýc je zase jenom obyčejné slovo. Se Siwonem se po poslední akci usmířili. I když se k sobě nevrátili, zůstali dobrými přáteli. Dokonce se Siwon stal Hyukovým kmotrem. Byl neskutečně nadšený, když ho o to Heechul požádal.
Kmotrem Donghaeho byl Leeteuk.
"Dobře," odpověděl Hyukkie.
Heechul se ušklíbl, než zalezl do koupelny, tohle na ně vždycky fungovalo. Když byl hotový, našel Hankyunga oblékat jejich děti. Což znělo sice jako přitažené za vlasy, ale bylo to tak.
"Tati! Že zajdeme na zmrzku?"
"Jasné, hned po kostele," mrkl na ně, "ale nic nesmíte říct Heechulovi nebo nám vynadá," políbil je do vlasů. Eunhyuk si na záda dal ještě batoh, od kterého se nikdy nehnul ani na krok.
"Já to slyšel," oznámil Heechul s úsměvem. Natáhl ruku, aby mohl své prsty provléct s prsty svého manžela a vytáhl ho do stoje.
"Já to nebyl," zasmál se Hankyung, "všichni do auta!"
Venku bylo příjemně. Vlastně bylo podobné počasí, jako před sedmi lety. Bezvětří. Bydleli na konci jedné malé vesnice. Pryč z velkoměsta. Po poslední akci se SME1 rozpadla. Každý si šel po svém, někteří chtěli zapomenout, jiní potřebovali pouze pauzu před tím, než narukovali do armády. Všichni se sešli jednou za rok v kostele nebo na hřbitově. Popovídali si o svých ročních zážitcích, než zase zmizeli ve svých domovech. Heechulovi to tak vyhovovalo. Jednou za čas se zajel podívat do opuštěného skladiště. Vevnitř to bylo vyklizené. Vandalové našli své místo a omítka opadávala pod náporem graffitů.
Heechul se ušklíbl, když projížděli Seoulem, přesněji ulicí Chungmuro. Pár dní po tom, co odešel z SME1 mu Hankyung pomohl najít bratra. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků v jeho životě. Jeho starší bratr si totiž myslel, že je Heechul už několik let mrtvý. Strávili spolu několik hodin jenom povídáním si. Do teď mají hezký vztah. Často se navštěvují nebo jezdí jeden k druhému i s rodinou na večeři. Heechul si nemůže stěžovat.
Ke kostelu dojeli za pár minut. Kluci se tam doslova plahočili, jak se jim tam nechtělo. Heechul hned z dálky poznával známé. Siwon stál u obrovských dřevěných dveří a vítal každého bývalého agenta.
Kyuhyun se Sungminem zrovna vešli dovnitř. Heechulův pohled padl na Leeteuka. Ten se na ně usmál a i s Kanginem se vydali k nim. Kangin začal znovu chodit. Nějakým zázrakem se probudil a postupně se znovu vracel do života. Všichni z toho měli obrovskou radost. Heechul si často přál, aby tuto novinu mohl říct i těm, kteří tu už nebyli. Tahle bolest v srdci ho nikdy neopustila. Večer se často budil zpocený a s křikem. Nedokázal si představit, co by bez Hankyunga dělal. Jeho náruč byla náruč klidu a bezpečí. A když byl někdy nějaký zázrakem sám doma, nemohl zamhouřit oči.
"Jak se vede?" Hankyung si podal s oběma ruce. Leeteuk měl na tváři široký úsměv.
"Paráda. Zrovna mě přijali do nemocnice." Oznámil Leeteuk. Začal se školit na chirurga a očividně mu to vycházelo. Dřív, když se musel starat o Kangina, neměl moc času na své sny, ale teď si je mohl všechny splnit. Vypadalo to skvěle. Kangin se usmíval od ucha k uchu. Byl pyšný.
"To je skvělá zpráva!" Hankyung poplácal Leeteuka po rameni.
"A jak se mají naše dvojčata?" ušklíbl se Leeteuk. Čapl si a oba dva kluky podrbal ve vlasech.
"Něco pro Tebe máme strýčku!" řekl Donghae. Otočil se na Eunyhuka, který si sundal batoh ze zad. Zanedlouho vytáhli namalovaný obrázek. Nebylo to žádné mistrovské dílo, ale byl to dárek. Dvojčata se snažila nakreslit celou SME1čku. Byli tam všichni.
Heechul s Hankyungem jim před spaním vyprávěli pohádky, které se týkaly jejich misí, samozřejmě zcenzurované a přikreslené.
"Máme tu Picassa, jo?" usmál se, "Děkuju, dám si to na ledničku v práci."
"Super," dvojčata si plácla.
"Stavíme se ještě na hřbitov a potom do kostela, co vy na to?" zeptal se Heechul.
Hankyung přikývl. Měli beztak ještě půlhodiny času, než začne mše.
"Půjdeme s Vámi, jestli Vám to nevadí,"
"Jasně, že ne. Kluci, jděte za strýčkem Siwonem, určitě se Vás nemůže dočkat," poručil Heechul, zatímco kývl na Siwona, aby ho psychicky připravil.
Hřbitov byl hned u kostela. Heechul se nejprve zastavil na hrobě svých rodičů. Fotka jeho bratra byla sundaná. Zapálil dvě svíčky a potom se s Hankyungovou rukou, kolem pasu přesunuli k dalším třem hrobům.
Donghae, Hyukjae a Ryeowook.
"Sedm let a není den, kdy bych na ně nemyslel," zašeptal Leeteuk. Sehnul se, aby mohl vyměnit svíčky v lucerničce.
"Pamatuju si, jak mě Eunhyuk škádlil, když jsem ještě nebyl pořádně při vědomí. Vždycky mi říkal vtipy. Myslel si, že to nevydržím a začnu se smát," z Kangina nakonec vypadlo, že si pamatoval většinu toho, co se stalo, když byl v kómatu.
"Byli do sebe tak zamilovaní i po tolika letech…"
"Ahojte, kluci," ozvalo se za nimi.
Stál tam Yesung. Ve zdravé ruce držel rudou růži. Měl protézu levé ruky, ale jinak si vedl dobře, podle všeho. Moc často se nevídali. Yesung odjel na druhý konec Koreje. Jednou za rok přijel na mši. Pořád se nedokázal vzpamatovat ze ztráty Ryeowooka. Nejhorší na tom bylo, že Yesung nebyl přítomný, když se to stalo a Leeteuk mu to všechno musel říct, až za dva týdny po tom všem. Yesung se totiž probudil až za čtrnáct dní.
"Yesungu!" všichni ho objali, "Jak se daří?"
"Napsal jsem scénář, brzo se bude točit film," usmál se.
"Tak to gratulujeme. Přijdeme do kina."
"Jo, jo, díky," usmál se. Úsměv mu povadl, když se podíval na náhrobek: "Jestli mě necháte chvilku o samotě," poprosil.
Hankyung okamžitě přikývl, udělal rychlý kříž a potom společně odešli. Yesung si bude určitě s Ryeowookem povídat. Už to tak bývalo.
Došli až ke dveřím kostela.
Hodně se toho změnilo. Pomyslel si Heechul. Možná to tak má prostě být. Na tváři se mu rozlil úsměv, když viděl dvojčata, jak doslova šikanují Siwona. Stiskl Hankyungovi ruku. Ten se na něho podíval. Políbili se. Přitiskl se k osobě, kterou miluje z celého srdce. Byl šťastný.
Určitě to tak má být.

KONEC

*****
Zlata, nejsem si vůbec jistá, co chci říct. Protože teď si uvědomuju, že je opravdu konec. I když jsem Alfu dopsala už několik měsíců zpátky, nedocházelo mi, že už ji nebudu moc jakkoli upravit, přepsat, zjinačit.
V první řadě Vám všem chci moc poděkovat, že jste semnou počkali až do konce, i když tu byla roční pauza. Neskutečně si vážím každého komentáře, který se pod článkem objevil.
Jmenovitě tu mám pár čtenářů, kteří četli a snad komentovali každou kapitolu: UkeEli, Hatachi, Kim Lula, Awaki.
Vím, že tato povídka nebyla perfektní :D Opravdu mi nikdo z Vás nemohl napsat, že špatně oslovuju Wookieho a říkám mu Reyowook místo Ryeowook? :D Musela jsem opravovat každou kapitolu kvůli tomu :D (Až mi to prozradila Awaki :)) Taky jsem se bohužel věnovala více akci, než nějaké romanci mezi postavami. Kvůli tomu teď píšu Šero, abych Vám všechnu tu romantiku vynahradila :D
Alfa je jediný projekt, který se mi kdy podařil dokončit, což beru jako velký úspěch. Tlesk, tlesk, tlesk. Ještě sem hodím pár zajímavostí o Alfě a další Cover. Asi ve středu, uvidím, jak to stihnu :)
Děkuji ještě jednou a snad se brzo uvidíme u něčeho nového :)
Vaše
Kytička
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 16. prosince 2013 v 8:49 | Reagovat

Jistěže jsem pochopila, že je moje malé Wookieátko mrtvé. Proč asi jsem chtěla vědět, KDE BYDLÍŠ?! *na zemi*

K tomu podkecu (říká se předkec, vím, ale když ono to je až pod povídkou), vůbec jsem si nevšimla, že je Ryeowookovo jméno blbě napsané, ale ono to bude tím, že lidský mozek bere slovo jako celek a - a to je fuk, to všichni známe, haha.

A konečně k povídce. Epilog byl rozkošný, ale, kruci, při zmíňce o Siwonovi a kostele jsem se začala tak nekontrolovatelně řehtat (promiň, Eli...), že konec. Prostě... Siwon a kostel. A dvě děti, co ho šikanují. *mrtvá na zemi*

Ne kruci, proč mi to děláš. Proč mi to děláš?!

Děkuju za eňo ňuňo povídku s eňo ňuňo koncem.

---

poznámka pod trojčárkou: o kterouže ruku to Yesung přišel? Nějak si nemůžu vybavit, či to tu bylo napsané... Doufám, že o levou, když už nemá Wookieho...

*složila se*

2 Hatachi Hatachi | 16. prosince 2013 v 18:41 | Reagovat

Že umřel Donghae mi došlo hned a u Hyuka to bylo jasné také, ale u Wookieho mě to nedošlo vůbec. Myslela jsem si, že to přežije, že je sice těžce zraněný, ale že přežije. I když teď si zpětně uvědomuju, že jsi psala, že mrtvého Haeho položili vedle bezvládného Wookieho. Moje chyba...
No vidíš...a jsme u toho...četla jsem každý díl a nikdy jsem si nevšimla, že jsi psala špatně Wookieho celé jméno. Prostě jsem viděla napsané Reyowook a automaticky jsem četla Ryeowook. Ale ani tohle na dokonalosti téhle povídky nic neubralo...
A epilog je skvělý.
Všichni jsou šťastný, teda až na Yesunga, který přišel o Wookieho, ale snaží se to překonat.
I Leeteuk s Kanginem,který opět vede normální život a může si tak naplno vychutnávat Teukieho lásku.
A Siwon se stal knězem...ježíši on je kněz...no i když proč ne...ale jsem ráda, že spolu s Chulím zapomněli na staré křivdy a usmířili se. A hodný strejda Siwon, tak získal dva nejúžasnější synovce.
Hangeng a Heechul jsou šťastnými rodiči dvou nádherných chlapců. Překvapilo mě, že je pojmenovali Donghae a Hyukjae, ale je to od nich úžasné. Sterjdové Hae a Hyuk by na ně byli pyšný, kdyby měli možnost je vidět.
A možná by taky měli svoje děti a pořádali by tak rodinné grilovačky...

Jsem moc ráda, že tě komentáře potěšily i když to občas byly děsný bláboly...
Strašně moc se těšim na další tvoje úžasně skvělý povídky...

3 kaspareq582 kaspareq582 | Web | 16. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

Podejte mi kapesník, brečím! Q_Q Ko-ko-konéc?...Teda...já vím že tohle je konec...ale ta věta "Heechul si často přál, aby tuto novinu mohl říct i těm, kteří tu už nebyli." Mi vehnala slzy do očí, a drželi se tam až...do konce...pak se spustili vodopády T_T Byla to super povídka, a nechápu se, proč jsem jí nezačala číst hned, co jsem na ní narazila...no jo, já si prostě musím vždycky počkat... Určitě se těším na další tvoje díla :)

4 Delajla Delajla | 15. ledna 2017 v 21:23 | Reagovat

po dlhej dobe ma rozplakala poviedka... Musela som sa spamätať aby mi došlo že v skutočnosti sú všetci okej... Tak či tak bolo to úžasné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama