XXIV. kapitola: Život

13. prosince 2013 v 4:00 | [ki:ta] |  Alfa

24. kapitola: Život


"Rychle dovnitř!"
U vrat stál Eunhyuk, na sobě neměl tričko a vypadal unaveně. Asi něco tvořil. Pomyslel si Heechul, když sledoval, jak se s Donghaem přivítal. No jo, asi se deset let neviděli. Donghae s Eunhyukem se drželi za ruce, když utíkali směrem ke vchodu. Kyuhyun se rozhlížel kolem, jenom pro případ, že by spatřil Leeteuka nebo někoho z hlavní základny. Ti byli už možná uvnitř. Na střeše totiž stála černá helikoptéra. Vypnutá, nachystaná pro případ, že budou moci odletět.
Ocitli se na chodbě. Následoval Hankyunga, který je přes schody dovedl do kuchyně. Vevnitř se Siwonem a Sungminem byl jenom Leeteuk. Slušně se pozdravili.
"Leeteuku? Co se děje, zatraceně? Kde je vás víc?"
"Promiň, mám všechny agenty nasazené na druhé straně Koreje. Jsem tu jenom já, jeden medik, ten zůstal na střeše a Zhoumi, nechtěl jsem Tě stresovat. FBI už je na cestě," hleděl do země.
"Fajn. Musíme jít nachystat zbraně." Heechul viděl, jak se Hankyung snažil i z těchto podmínek vytáhnout to nejlepší.
"Vypadl nám kamerový systém, nevím jak je to možné. Sungmin se ho snaží nahodit zpátky. Co Yesung?" zeptal se Leeteuk.
"Převážejí ho. Dají nám vědět, až bude po všem," zašeptal Ryeowook. Vypadal sklesle. Oči měl červené od pláče a pořád se klepal. Neměl daleko od panického záchvatu.
"Určitě za ním pojedeme," Leeteuk šáhl Ryeowookovi na rameno a přívětivě se usmál, "teď se ale musí do skladu pro zbraně a vysílačky. Hankyungu, vem si dva lidi"
"Fajn, Ryeowooku a Siwone, pojďte zamnou."
"Hankyungu!" zabrzdil ho Heechul, "potřebuju si odskočit, přijdu za váma později."
"Jo, jasné, makej."
Heechul se tedy otočil a vyšel z místnosti. Možná nebyl tak úplně dobrý nápad chodit sám. Pomyslel si, když kráčel úplně tichými prostory.
Zrovna si umýval ruce, když uslyšel otvírání dveří a dřív, než se stihl podívat, kdo to je. Někdo ho svalil na zem a donutil otevřít pusu.
Heechul ležel jako přikovaný. Srdce mu splašeně bilo. Uvědomil si, že věc, kterou měl v puse, má kovovou příchuť. Zbraň?
"Kde je to?" přitlačení k zemi, "Kde je ten disk, kurva?"
Železo zmizelo. Byly to kombinačky. Asi připravené na to vytrhnout správný zub.
"Parku?" vyjekl Heechul. Cítil na sobě tělo jeho bývalého kamaráda, toho, který ho zaprodal.
"Kde je ta zkurvená flashka?" Parkovi duhovky zajiskřily. Kolem očí měl vrásky a cenil zuby jako vlk na svou kořist. Heechul se trhavě nadechl, když ucítil na svém spánku hlaveň pistole. Tohle už bylo podruhé, co byl tak blízko smrti. Dřív, než by sám vytáhl zbraň, byl by mrtvý. A říct pravdu? Nejspíš by skončil stejně. Potřeboval získat čas. Tak by ho třeba někdo našel dřív, než by bylo pozdě.
"Nemám ji u sebe," zamumlal.
"Kde je?" Devítka se nepříjemně zaryla Heechulovi hlouběji do kůže. Po čele mu začal stékat studený pot. Očima těkal různě po místnosti, aby našel nějaké vodítko, které by mu mohlo zachránit život.
"Pryč."
"Buď mi řekneš pravdu, nebo," Cvak. Zbraň byla nabita, "vím, že jsi jim ji nedal. Nemáš k nim důvěru." Ruka na Heechulově krku stiskla trochu pevněji, jak se tam vzala?
"To se pleteš."
Výstřel.
Na Heechulovo tělo se svalila váha toho druhého. Cítil, jak mu něco teplého prosakuje košilí. Zavřel oči. Raději ani nedýchal. Před očima pořád viděl Parkovu tvář. Byly nejlepší přátelé, věděli o sobě skoro všechno. Park byl ten, kdo mu poradil dát si flashdisk do náhradního zubu. Asi to bylo jenom součástí jeho plánu.
Co se to zatraceně stalo? Proběhlo mu hlavou.
"Heechule! Jsi v pořádku?" byl to Hankyung. V ruce pořád držel zbraň, která před chvílí vystřelila. "Sungminovi se podařily nahodit zpět kamery, viděl jsem někoho, jak jde sem, tak jsem hned přiběhl," objasnil. Potom strčil pušku zpět za opasek.
Heechul nebyl schopný vydat ze sebe hlásku. Parka svalil vedle sebe. Nedokázal vstát. Hankyung k němu přišel a pomohl na nohy a rychle ho odtáhl na chodbu, dál od mrtvoly. Potom ho pevně objal.
"Třeseš se," poznamenal Hankyung.
"To už je po druhé," hlesl téměř neslyšně. To, že věta, kterou řekl, nedávala prakticky smysl, neřešil. Už je to podruhé, co mu Hankyung zachránil život.
"A klidně bych to udělal znovu," usmál se. Pochopil.
Heechul se odtáhl. Prohlédl si Hankyungovu tvář, najednou se zdála být hezčí. Nevěděl, proč se mu znovu zrychlil tep. Sklopil zrak.
"To zvládneme," Hankyung prstem zdvihl Heechulovu bradu. Heechul si zkousl spodní ret. Přivřel oči. Naklonil se. Do nosu se mu dostala vůně kolínské. Z Hankyungova těla sálalo teplo. Usmál se. Jednou rukou si přitáhl Hankyunga za bok blíž k sobě. A naposledy se mu podíval do očí, než je úplně zavřel.
Mohli tam stát sto let nebo klidně i věčnost a stejně by jim to tak nepřišlo. Heechul se ocitl zády na studené stěně. Hankyungovi ruce měl všude po svém těle. Zapomněl dýchat. Tohle nikdy nezažil. Ani se Siwonem. Srdce mu bilo na poplach. Hankyungovi rty se mu přisáli na krk. A Heechul spokojeně zavřel oči.
"Hankyungu?" ozvalo se z vysílačky. Byl to Leeteuk. Hlas měl podbarvený elektronikou.
Heechul málem vyskočil z kůže. Okamžitě byl na protější zdi. Upravil si tričko, které měl vyhrnuté až u krku. Hankyung na tom byl podobně. Heechul se ušklíbl. Takové věci dělal automaticky, ani si nepamatoval, kdy Hankyungovi rozepl pásek. Zatraceně, kousek od nich leží mrtvý chlápek a oni tohle.
"Mám ho, je v pořádku. Přepínám," zahlásil Hankyung do připravené vysílačky. Byl rudý jak ředkvička. Rty měl napuchlé a v očích nápadnou jiskru.
"Potřebujeme pomoc. Přepínám."
"Hned jsme tam."
Hankyung si rychle zapnul pásek, prsty si učesal vlasy. Bylo mezi nimi trapné ticho a nepříjemné napětí.
"Asi bychom měli jít," podotknul Heechul.
"Asi jo."
Už z dálky šly slyšet výstřely. A křik. Hlavně křik.
"Leeteuk stihl poslat některé na střechu. Dostaneme se tam nejrychleji jenom přes kuchyň. Většina se tam měla schovat, než přijede FBI, jenže se to nestihlo. A těžkooděnci nejsou nikde. Možná se sem teprve chystají, ale musíme se připravit na nejhorší. Z gangu je jich tu přes dvacet. A nás je připravených bojovat osm."
Heechul vnímal tak zpola. Byl ještě příliš mimo. Sotva dokázal postřehnout, že jsou jeho prsty propleteny s prsty staršího muže. Ne, že by si stěžoval.
Schody proletěli jako nikdy. Hankyung se postavil zády ke zdi, kousek od dveří, aby byl zakrytý a zároveň mohl střílet dovnitř.
"Kurva," ulevil si. Rukou bránil Heechulovi v pohybu. Ten nahmatal vlastně ukradenou zbraň ze skříně.
"Co naši?" zeptal se.
"Vidím hlavu Leeteuka, Donghaeho, Eunhyuka. Mají na sobě neprůstřelné vesty. Moc jich ve skladu nebylo, ale aspoň něco. Sungmin je už na střeše. Zhoumi je kde?"
"Určitě na střeše."
"Snad ano. Jdeme?"
"Jdeme."
A tak vběhli dovnitř. Heechul měl namířenou pistoli na prvního člověka z gangu, kterého uviděl. Z nějakého důvodu necítil nic, když muž před ním, s široce otevřenýma očima, dopadl na podlahu. A druhý a třetí.
Potřebovali se zaštítit, a to rychle. Jediní oni dva nebyli chráněni žádnými vestami ani ničím podobným. Schovali se za převrácený stůl, než zjistili, že jde lehce prostřelit.
"Doprdele," zašeptal Heechul, když se dostali ke kuchyňské lince. Byl o ni opřený Ryeowook. Držel si krvácející bok. Ztěžka dýchal, "Doprdele, kurva," čapnul si k němu. Utrhl kus vlastního trička a přitiskl to Ryeowookovi na ránu. Zmáčkl.
"To bude dobré, neboj se," odhrnul mu vlasy ze zpoceného čela. Ryeowook na něho pomalu přesunul pohled. Heechulovi se stáhlo hrdlo.
"Hankyungu, kryj mě! Musím ho dostat do bezpečí."
"Nech to na mě."
Vyměnili si místa. Heechul viděl, jak se Leeteuk schovává za jedním stolem, na kterém kdysi ležel jeden z počítačů, zatímco nabíjel zásobník. Donghae s Eunhyukem se drželi blízko sebe. Byli k sobě přitisknutí zády. Sem tam vystrčili hlavu zpod linky a vystřelili.
"Je v bezpečí," zašeptal Hankyung. Heechul koutkem oka viděl, jak zavřel dveře od skříně na hrnce, "je tam tajný výtah. Zaveze ho na střechu."
Heechul přikývl a stoupl, aby měl lepší rozsah. Začala se mu třepat ruka. Na tváři cítil svůj studený pot. Očima vyhledal Hankyunga, okamžitě, co se na něho podíval, ucítil, jak si ho přitáhl k tělu.
Chaos. Tohle bylo správné slovo. Heechulovi se rozostřil pohled. Kdyby nebylo Hankyunga, zakopl by o vlastní nohu.
Dovnitř vběhlo ještě několik mafiánů.
"Do výtahu! Tohle nezvládneme!" zakřičel Leeteuk.
Heechul počkal, dokud Leeteuk, Siwon, a Kyuhyun nevlezli dovnitř. Výtah musel být velký, ale nebyl nafukovací. Bude chvilku trvat, než vysednou a ostatní nasednou. Když se otočil, aby pohnal Eunhyuka, svět se zastavil. Všechno bylo jako ve zpomaleném filmu.
Eunhyuk pustil ruku svého manžela, aby se mohl zbavit ještě jednoho mafiána. Nevšiml si, ale že na něho míří někdo jiný.
Donghaeho úsměv se vytratil. Zorničky se mu roztáhly. Očima těkal po místnosti, aby našel možnost záchrany. Stůl, linku, cokoli. Nic.
Donghae natáhl ruce, aby Eunhyuka odstrčil z rány. Sám teď čelil letící kulce. A z úst mu vytekla krev, přesně ve chvíli, kdy se mu zastavilo srdce.
Eunhyuk se otočil. Okamžitě mu došlo, co se stalo. Chytil svého manžela do náruče těsně před tím, než jeho tělo dopadlo na zem.
Všechny zvuky světa ustaly, kromě Eunhyukového hlasu.
"Ne, ne, ne. Bože!" zakřičel "No tak, Donghae! No tak!" Eunhyuk se snažil na těle svého manžela najít jakékoli známky života. Držel ho pevně. Jednu ruku měl přitisknutou k jeho krku, jakoby mohl cítit tep mrtvého cardia.
"Prosím, zlato. Prober se … Prosím."
Heechul se konečně dostal z šoku, až když těsně vedle něho vybuchla sklenička. Museli vypadnout.
"Musíme jít!"
"Ne!"
"Musíme jít! Rychle!"
Heechul chytl Eunhyuka za rameno.
"Neodejdu bez něho, shoří tady," zašeptal. Znělo to smrtelně vážně. Heechul svraštil obočí.
"Vezmeme ho."
Heechul měl dojem, že teď se jim kulky vyhýbaly. Brzo. Postrčil Eunhyuka, který pořád svíral Donghaeho, dovnitř výtahu. Následně nasedl i on a Hankyung.
"Hankyungu, pojedou za námi. Provedu to."
"Všechno nachystané?"
A tak se Heechul dozvěděl, že Eunhyuk nejel zachránit Yesunga z důvodu, aby mohl obalit základní pilíře budovy napalmem. Napalm je želatinová výbušnina. Potom pilíře musel utěsnit pytli s pískem, aby výbuch šel proti nim a shodil celý komplex.
Dráty, které vytvoří jiskru, napojil na spínač. Ten se spustí hned, jakmile Eunhyuk zavolá na připravené číslo.
Heechul pomohl vytáhnout Donghaeho tělo do helikoptéry. Všichni už seděli na místě a mlčeli. Helikoptéra byla celkem velká, bylo v ní 6 dvousedáků naproti sobě, jako v boxu v nějaké restauraci. Ryeowook ležel na jednom z nich, nehýbal se.
Heechul se vyděsil, když si uvědomil, že slovo smrt už nemá takový význam, jako měla dřív. Bylo to něco, co už nikoho nemohlo rozhodit.
Leeteuk se nadechl: "Co se…?" hlas mu selhal.
"Už jsme chtěli odejít. Jeden z nich vystřelil na Eunhyuka. Donghae to viděl…"
Hankyung si sedl a objal Heechula kolem ramen. Leeteuk přešel k Donghaemu. Bylo jasné, že ho nedokážou zachránit. Nebylo co zachraňovat. Hruď měl roztrhlou střepinovým nábojem.
"Ryeowook?" zašeptá Heechul. Bojí se odpovědi.
Leeteuk zakroutí hlavou.
"Kde je Zhoumi?"
"Zůstal asi ještě v místnosti…"
Heechulovi cítil, jak se ho zmocňují mdloby. Jeho pohled se střel s tím Siwonovým. Vypadal v pořádku. Na tváři měl trochu krve a monokl, ale jinak mu určitě nic nebylo. Fyzicky ne. Sungmin seděl vedle Kyuhyuna. Oba dva mlčeli, ruku v ruce. Eunhyuk měl na svém klíně bezvládného Donghaeho. Něco si mumlal pro sebe.
V Heechulovi se zdvihla vlna hněvu. Zatnul pěst. Nebylo dost smrtí?
Helikoptéra pomalu nastartovala, museli odletět na hlavní základnu. FBI selhala. Někteří mafiáni běželi proti nim, aby se dostali dovnitř. A přímo v jejich čele utíkal i Zhoumi a mával rukou.
"Zhoumi!" byl to Leeteuk, "dělej!"
Bylo to tak, tak. Zhoumi skočil dopředu na nataženou ruku strýce. Byl zachráněný.
Když se stroj zvedl do vzduchu, Donghaeho tělo bylo i přes protesty položeno na jeden z dvousedáků, kousek od těla Ryeowooka.
Najednou Eunhyuk zdvihl ruku, aby snad utišil už tak mrtvé ticho, vytáhl z kapsy mobil a zmáčkl zelené tlačítko. Přesně ve chvíli, kdy se helikoptéra zdvihla do vzduchu, střecha pod nimi sletěla dolů.
Heechul z dálky sledoval, jak prach s ohněm svádí tanec. Ten, kdo byl uvnitř, nemohl přežít.
Budova, jeho domov, právě zmizela z povrchu zemského a nikdo si toho ani nevšimne.
Hodnou chvíli bylo ticho, než Eunhyuk promluvil: "Musíme -" všechny pohledy se stočily na něho: "- já musím - chci - ukončíme existenci za nasazení krajních prostředků."
I když Heechul nebyl nijak zvlášť ponořený ve špionské řeči, bylo mu jasné, co ta věta znamená. Zavraždit. Překvapil ho tón, kterým to Eunhyuk řekl. Chladný, bezvýznamný, jakoby se to dělo každý den. Jakoby odpálit něco, kde jste žili tolik let, byla hračka.
"To ne!" byl to Sungmin, kdo zakřičel. Vstal, ruku přiloženou na boku, asi ho pořád bolel. Přišel k Eunhyukovi a visel na něm očima.
Heechul cítil, jak si ho Hankyung přitáhl za boky blíž k tělu. Byl rád, že tu má takovou oporu. Píchlo ho u srdce při vzpomínce na to, kdo právě přišel o život, kdo se na to teprve chystá a kdo o něj bojuje.
Všechno je to jeho vina, kdyby jim hned na začátku ukázal soubory z paměťové karty, nic z toho by se nemuselo stát. Dal hlavu do dlaní, aby skryl slzy.
"Nemám důvod tady zůstávat, prostě mi přivažte na tělo výbušniny. Dojdu do jejich sídla a ukončím misi. Jejich šéf sem nepřišel, drží si ruce dál od špinavé práce. Leeteuk sám říkal, že i když poslal veškeré informace na FBI, šéf se z toho vykroutil.
Nechci tu být. Teď, když Donghae - když tu se mnou není," Eunhyukovi oči nebyly zarudlé, neplakal. Heechul si myslel, že mu ještě ani pořádně nedošlo, co se stalo. A sám tomu taky nedokázal uvěřit. Byla to jenom noční můra, zaručeně.
Odpálit se. Sebevražda.
Heechul si jenom těžko přiznával, že to všechno se děje kvůli němu, všechno kvůli jednomu zatracenému čipu.
"Hyukkie, prosím tě, odpusť mi," oddělal Hangengovu ruku ze svého pasu a přešel k němu. Díval se mu do prázdných očí.
"Nemám ti co odpouštět. Můžu za to já, Donghae přešel na dráhu vyšetřovatele, kvůli mně. Já můžu za to, že jsem stál na špatném místě, ve špatnou dobu, kdybych si dával větší pozor, nemusel by mě zachraňovat, mohl tady být teď semnou. Já za to můžu, za všechno. Vždycky."
"To není pravda…"
"Nemusíš se snažit, Heechule. Už jsem se rozhodl," zašeptal, "jestli mi neodsouhlasíte exekuci, udělám to sám. Beztak mi zbývá pár měsíců, než mě zabije něco jiného" strhl si paruku. Podíval se na Leeteuka.
Ticho.

Přikývnutí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 13. prosince 2013 v 12:35 | Reagovat

Achdopičikurva.

HanChul, boha jeho HANCHUL!!! *umřela na vykrvácení*

Bojím se číst dál, kruci, mám pocit, že to tam komplet vyvraždíš...!!!

Ubliž Zhoumimu nebo Wookiemu a seš mrtvá...!!!

*jde číst dál*

...

...

...

...

...

Kde bydlíš.

KDE bydlíš?!

Cos to provedla mému maličkému Wookiemu?! A co Hae, bože, co Hae?! Ty vrahu jeden!!! Ááááááááásdfghjkl!!! Ne, ne, ne, ne, ne já tě kopnu pod koleno a kousnu tě do krku! A vezmu ti klávesnici...

Ah, bože, miluju tě. Vidíš, to? Pozabíjíš mi biase a já tě stejně miluju (protože Zhoumi žije, tak ať tě nenapadají hlouposti...!!!).

(zkřiv vlas Heechulovi a najdu si tě...)

(to samé platí aj o Hangengovi)

Kruci, kruci, mám chuť tě ubít paličkou na maso a zároveň tě umačkat za ááááásdfghjkl kapitolu. Jsem normální?! JSEM NORMÁLNÍ?!

2 Hatachi Hatachi | 13. prosince 2013 v 19:31 | Reagovat

Donghae...tys...tys nechala umřít Haeho? *stále tomu nemůže uvěřit*
A kdo bude další? Wookie,který je taky zraněný? Stačí,že se tak rozhodl Hyuk. I když ho chápu,už nemá pro co žít. Hae je mrtvý a ta jeho nemoc ho taky nenechá dýl žít. Je to hrozné...
Ani nevíš,jak jsem si oddychla,že stihli zachránit Zhoumíčka. Vypadalo to s ním hodně bledě...
Tak Hannie a Chulie...jo to je dobře,že jsou spolu. Zaslouží si štěstí...
Všichni si ho zaslouží...
Těšim se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama