XV. kapitola: Ozdoba z kostí

11. listopadu 2013 v 8:25 | [ki:ta] |  Alfa
Upozornění: kapitola prošla kontrolou. (21.10)
Další kapitola zase v pondělí :)

15. kapitola: Ozdoba z kostí


Ráno se probudil jako nový člověk. Vlastně ho probudilo něčí syknutí. Protáhl se na posteli, na tváři se mu rozlil připitomělý úsměv, který se ještě víc roztáhl, jenom co sklopil pohled na tělo pod ním. Heechul nemohl být spokojenější, Siwon ho včera neodstrčil, a i když nic neřekl, bylo to lepší, než rázné odmítnutí.
"Siwone, copak?" zašeptal, když si všiml jeho bolestného výrazu
"Bolí mě záda."
"Špatně jsi spal? Musíš mě příště odstrčit, jestli jsem moc těžký," Heechul naznačil jejich noční polohu.
"Né, to ne. To mám z nehody." Oba dva si sedli.
Heechul mlčel, věděl, že Siwon měl nějakou autonehodu, než se stal agentem. Podíval se na Siwonovu tvář a ruku mu položil na stehno, aby ho podpořil v mluvě.
"Je to už skoro šest let. Dělal jsem modela a strašně moc jsem si o sobě myslel. Měl jsem peníze. Na každém prstu nějakou ženskou. Jednou jsem jel z firemního večírku, samozřejmě nad limitem a dokonce i s alkoholem v krvi. Poslední, co si pamatuju, než jsem narazil do svodidel na mostě, byl vyděšený výraz sedmiletého chlapce."
Heechul svraštil obočí, bál se zeptat, jak dopadl, rozhodl se nic neříkat.
"Nepřežil. Strávil jsem tři roky na vozíčku. Od té doby prosím každý den Boha o odpuštění," zašeptal, zahanbený sám sebou.
Heechul ho obejmul, vtiskl polibek do vlasů a pohladil po zádech: "Jsi dobrý člověk. Nejobětavější a nejhodnější co znám. Jestli je Bůh nad námi, určitě ti už dávno odpustil."
Siwon potáhl, potom si utřel osamělou slzu, co mu tekla po tváři, a přikývl.
"Musím za Hankyungem," řekl Siwon prostě a zdvihl se, že odejde.
Heechul se teda odebral do koupelny, kde se převlekl a potom se potichu vydal do svého pokoje. Se zadrženým dechem pomalu otevřel dveře, jenom kdyby náhodou. Naštěstí Eunhyuk i s Donghaem spali jako zabití na jedné straně postele.
Oddechl si, rychle pobral veškeré svoje věci - moc jich nebylo- a odnesl si je k Siwonovi do pokoje. Ten už tam nebyl. Pravděpodobně si srovnává myšlenky u snídaně. Heechul mu chtěl nechat co nejvíce prostoru k přemýšlení, proto se rozhodl se trošku zabydlet v Siwonově pokoji.
Když skládal oblečení do poličky, z kapsy starých riflí mu čouhal papír. Až když ho vytáhl, si vzpomněl, že je to výstřižek z novin. Byl to článek o brutální smrti rodiny Kima Choie. Jeho rodiny.
Hee několikrát zamrkal, aby zahnal slzy. Najde vraha, věděl to, všechno se vyřeší. Možná mu to nepřivede jeho rodinu zpět mezi živé, ale aspoň vrah dojde k spravedlnosti. Zapřísahal se už několik let před tím. Novinový článek otočil na druhou stranu. Strnul.
Všechno teď dávalo větší smysl. Z fotky na druhé straně na něho hleděl obličej Kyuhyuna. Věděl, že ho odněkud zná!
"Jihokorejská FBI zatkla po několikaměsíčním pátrání nebezpečného počítačového Hackera, Cho Kyuhyuna. Mladík byl obviněn z několika pokusů o nabourání bankovního systému…" Dál článek nepokračoval, protože byl ustřihnutý.
Heechul svraštil obočí. Kyuhyuna musela SME vytáhnout z vězení, pro lepší účely. Nebylo by to určitě poprvé, co tu někdo zkorumpoval vyšetřování. Ušklíbl se. Sám by měl být ve vězení nebo hůř: mrtvý, kdyby ho nezachránila právě SME1.
Musel se na to zeptat Hankyunga a rozhodl se, že to udělá právě teď. Mohlo být tak kolik, devět? Nejspíš…
"Hankyungu!" klepal na dveře. Byla to asi jediná místnost, která se dala zamknout.
"Kurva! Jaký debil?" Hankyung vystrčil hlavu z futer. Vlasy měl rozházené, oči skoro zavřené, jednou rukou si drtil čelo, "Oh, Heechule, to jsi jenom Ty. Co potřebuješ?" ustoupil, aby mohl Heechul projít.
"Bolí hlava?" nemohl si odpustit poznámku. Hankyung po něm střelil vražedný pohled. Heechul se zasmál. "Vykoupili jste Kyuhyuna z vězení?"
"Prosím?"
"Četl jsem článek, zatkla ho FBI, co dělá tady?"
"Jo tohle…" Hankyung si sedl na postel. Rukou poplácal vedle sebe, aby si Heechul sedl taky.
"To je dobré, postojím."
"Fajn. Kyuhyun je velice důležitý člen. Podařilo se nám ho dostat z vězení až po osmi letech. Je v SME teprve rok. Počet členů v SME1, jaký máme teď, je rekordní, máme 11 členů, navíc nám pomáhá Donghae, který je agent na volné noze a nesmím zapomenout na SME2, Zhoumiho a Henryho. Dřív jsem taky patřil do Dvojky, než mě převeleli sem, moc lidí o tom neví."
Heechulovi se zastřelo vidění. Nedokázal uvěřit, že už je to devět let, co se to stalo. Devět zatracených let trčel v gangu Králů. Devět zatracených let se snaží najít spravedlnost.
Ať počítal, jak počítal, dokázal přijít jenom na osm originálních členů SME1, včetně jeho samého. Když započítá strýčka neboli bosse, bude jich devět, ale pořád někdo chybí. Možná tady bude patřit i ten někdo, kdo má přijet se strýčkem. Nakonec usoudil, že to stejně není důležité.
"Díky, jenom mě zajímalo, jak se sem dostal."
"V pořádku, klidně se ptej. Jsem tu na to, abych ti dal odpovědi. A ty to samé. Vlastně, můžeš mi pomoct přímo teď hned."
A tak Heechul strávil další hodinu v kanceláři, popisoval různé mise, různé špinavé práce, místa se zakopanými mrtvolami a domy, v kterých se ukrývali.
"Proč se na to samé nezeptáte Yesunga?"
Hankyung strnul, chvíli přemýšlel, než odpověděl: "Yesungovi moc nevěří, po jedné události… Víš toho mnohem víc, než on."
Heechul přikývl. Uděláte špatně jeden krok a vaše důvěra může být ztracena. Tak to prostě chodilo.
"Půjdu," oznámil Heechul a bez čekání na odpověď odešel. Siwona potkal uprostřed chodby. Usmál se na něho.
Siwon nevypadal nadšeně, ale ani znechuceně, jen řekl: "Pojď, něco ti ukážu."
Po schodech nahoru a po jednom z rezavých žebříků se dostali až na střechu. Heechul se řádně nadechl čerstvého vzduchu, rukou si prohrábl vlasy, které mu rozházel vítr. A se Siwonem přešel až na kraj samotné střechy.
"Sem chodím přemýšlet."
Heechul nic neřekl. Rozhlédl se kolem sebe. Všude samé lesy. Bylo to tu hezké. Klid. Sem tam kolem nich proletěl nějaký ptáček, jinak tu nebylo ani živáčka.
Siwon si sedl na rantl střechy. Nohy mu visely do prázdna. Heechulovi se zkroutily vnitřnosti, ale nakonec si sedl taky. Opřel se o Siwonovo rameno a jenom hleděl před sebe.
"Víš, že je to zakázané…" poznamenal Siwon. Očividně mířil na jejích náklonost k sobě samým.
"Možná právě proto je to tak lákavé."
"Možná…"
"Nechceš to?"
"To jsem neřekl."
"Tak mlč," Heechul ztišil hlas a políbil ho.
Bylo to jako extáze. Všechno v Heechulovi vybuchlo. Mozek se mu rozletěl a slunil se někde daleko od reality. Kdyby byli v romantické komedii, začaly by střílet ohňostroje a fontány by stříkaly vodu dva metry do vzduchu. A Heechul by na sobě měl pravděpodobně nařasené šaty.
Když se od sebe odtáhli, mlčeli. Nebylo potřeba jakýchkoli slov. Heechul sklonil hlavu, aby zakryl úsměv. Potom se s přivřenýma očima podíval na Siwona. Měl strnulý výraz, ale okamžitě, jak si všiml, že ho Heechul pozoruje, se mu svaly uvolnily.
"Nikdy jsem nečekal, že potkám někoho, jako jsi ty," řekl Heechul nakonec. Rukou si sáhl do kapsy, jako kdyby z ní něco chtěl vytáhnout. Asi nevěděl, jak verbálně komunikovat.
"Jak to myslíš?"
"Je to složité."
Povzdechnutí.
"Mám pocit, jako kdybych ještě pořád spal v-" Heechul se stihl zaseknout dřív, než dořekl: Místnost smrti.
"Mám pocit, jako kdybych žil noční můru a ty jsi byl nějaký druh hezkého snu. Doufám, že budu spát věčně."
Siwon si ho přitáhl víc k sobě. Políbil ho na spánek. Hleděli někam za horizont. Potichu. Když začala být zima, slezli dolů.
Okamžitě byli vyrušeni randálem: "Strýček je tady!"
Heechul sledoval, jak se Siwonovi na tváři rozlil úsměv: "Je to skvělý člověk."
Oba dva vešli do společenské místnosti, odkud se nesly hlasy. Agenti si přáli dobré odpoledne, vítali se a smáli. Heechul se na chvíli zastavil. Hluboce se nadechl, chtěl si tento pocit pamatovat. Tohle nikdy nezažil. Nikdy necítil takovou jistotu, jako teď. Tohle bylo dobré. Takhle chtěl žít. Na chvíli se cítil špatně z toho, že jim lže, lže jim o tom, že nezískal žádná data, že je všechna ztratil, ale věřil, že to tak bude nejlepší.
"Hee!"
Heechul se probral z myšlenek. Viděl, jak na něho Siwon mává a v tu chvíli věděl, že je všechno v pořádku. Usmál se na něho a přešel za ním do kruhu.
"Tohle je náš strejda," představil Siwon Heechula.
"Říkej mi Leeteuk," Blonďatý muž s ofinou a s levou polovinou vyholené hlavy natáhl ruku. Měl příjemné rysy, rozhodně nevypadal jako někdo, kdo má na svědomí několik lidských životů, a to on musel, jestliže je boss.
"Hee, těší mě," přijal ruku a potom se uklonil. Pohled mu potom padl na dalšího muže. Seděl na kolečkovém křesle. V očích se mu odrážela mlha. Hlavu měl nakloněnou na stranu, vlasy na ježka s nějakými vystřiženými ornamenty. Z koutku úst mu tekla slina.
"Tohle je Kangin," řekl Leeteuk, zatímco vzal kapesníček, aby setřel mokrou cestičku z Kanginovi brady.
"Těší mě," uklonil se Heechul, i když mu bylo jasné, že ho muž nevnímá.
"Slyšel jsem, jak jste zabodovali tady se Siwonem na akci," Leeteuk dělal, jakoby to bylo normální a mírně se usmál.
"Improvizace," odpověděl Heechul.
"Díky Vám jsme ho chytili. Dneska ráno byl poslán do věznice. On i Yunho."
Heechul se nezmohl na nic jiného než na široký úsměv.
"Rádi jsme pomohli," přitakal Siwon.
"Chudáček Sungmin, jak se mu daří? Rád bych ho viděl."
"Ale jistě, pojďte za mnou," Siwon ukázal na dveře na druhé straně. Vedly do takové menší ošetřovny, kde ležel Sungmin. Už se probral, ale nebyl schopný vstát.
Heechul rychle zatřepal hlavou. Podíval se na muže před sebou. Kangin. Už několikrát viděl lidi v tomto perzistentním vegetativním stavu. Člověk má otevřené oči, když je vzhůru, ale nereaguje. Je velice těžké se starat o takto postiženého člověka. Heechul sledoval, jak ostatní členové ke Kanginovi normálně mluvili, jakoby mu nic nebylo. Hankyung mu dokonce prohrábl štětinky vlasů.
"Co se mu stalo?" zeptá se Ryeowooka vedle sebe. Ten se na něj otočil, úsměv mu povadl.
"Na jedné misi vypadl z okna, když ho někdo střelil těsně nad srdce. Je to skoro rok. Leeteuk si našel kurzy, aby se o Kangina mohl starat. Všichni tady víme, co dělat a pomáháme, kde se dá, když je to potřeba. Můžu tě naučit třeba nějakou stimulaci. Věříme, že se jednou probere."

"Budu rád, když k něčemu budu," přikývl a usmál se, když se Hyuk snažil s Kanginem zahrát kámen nůžky papír. Děti.

****
Příště Vás čeká jedna z těch klidných kapitol... potom se to začne rozjíždět :) Děkuji za komentáře!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 12. listopadu 2013 v 17:52 | Reagovat

To bylo smutný. Je mi líto Kangina, je to vážně smůla. Ale obdivuju Leeteuka, jak se s láskou o Innieho stará. To chce opravdu velkou oběť. Za to má můj obdiv...
Tak mezi Chulím a Siwonem se to slibně rozjíždí. Tak snad se dostanou dál i přes zákaz...
Od příště se to už rozjede? Tak nevim, jestli se mam těšit nebo se bát, že se zase někomu něco stane.
A zajímalo by mě, jak to bude dál s Heechulem. A taky mě dost zajímá, kdo mu zabil jeho rodinu. Nevim, ale mam tak blbý pocit, že to byl někdo ze SME. Uvidíme...
Moc se těšim na další díl.

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 13. listopadu 2013 v 12:56 | Reagovat

Ah, Kangine...! Cos mu to provedla?! Chudák chlapec. A chudák Teukie. Ale... zatraceně jsem zase nadšená. Tak moc nadšená, že to ani není možné, haha. Úžasná povídka toto. Už jen proto,že absolutně, ale jako že fakt absolutně netuším, jak tohle dopadne. A ne že netuším, já nemám ani jen představu. Zatraceně, jak ty to děláš? No to je jedno, nechci to vědět, NECHCI to vědět. Ještě bych pak mohla vypadat chytřeji a zjistit, jak to skončí. Ne, děkuju. Já chci být překvapená. Ale doufám, že se po konci nestanu vrahem, haha.

3 UkeEli^^ UkeEli^^ | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 11:00 | Reagovat

Uh.. Je mi teda líto Kangina T_T a vlastně i Teuka no. Chudáci T_T Uhuee..
Teda až se zjistí, že Heechul nic neví.. to bude pěěěkně v pytli, což? Hááhahaha -_- :D TO TEDA BUDE! *musí jít číst dál*

P.S.: Sichul - Nyuuuuuuuuuuuuuuuuuuu ♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama