XI. kapitola: Změna plánu

27. října 2012 v 12:58 | [ki:ta] |  Alfa

11. kapitola: Změna plánu


Heechul nesnášel měnění plánu, tak moc chtěl na tu akci jít, že ho nepotěšilo ani, když se vzbudil zachumlaný v Siwonově peřině opřený hlavou o jeho hruď a s rukou položenou na jeho boku. Zamžoural do přítmí místnosti a posadil se. Rozhlédnul se nejprve po pokoji a potom svůj pohled upřel na stvoření pod ním.
Siwon byl nádherný. Heechul nechápal, jak si dokáže udržet úsměv i když spí a to měl prosím pootevřené rty. Odolal nutkání využít situace. A dobře udělal, Siwon právě otevřel své hnědé oči, které byli jako každou sekundu plné života a radosti. Podíval se na něj z pod svých řas. Heechul na sucho polknul. Myšlenky mu zrudly.
"Dobré ráno příživníku," usmál se na něho, cvrnkl Heechula do čela, až do zadunělo. (Hold je to hlava děravá :D)
"Moc vtipné," Heechul si na chvilku zahrál na uraženého. Mnul si bolavé čelo a s přivřenýma očima zaostřoval na Siwona. Snad na něm chtěl najít nějakou chybu.
"Co je?" Siwon se zasmál Heechulovu pohledu a vyhrabal se z peřiny, "jdeme na snídani, ne?" Potom vstal z postele a jal se obléct. Nezapomněl před tím znovu bouchnout Heechula do čela.
Heechul jen zakroutil hlavou a následoval svého parťáka.
Ve společenské místnosti byl jenom Wookie. Připravoval jako vždycky jídlo.
"Dobré ráno!" pozdravil příchozí a už jim chystal na talířek.
Heechul se posadil hned vedle Siwona a pustil se do rohlíku. Zrovna si chtěl naložit druhý talíř, když, do dveří někdo vešel.
"Kyuhyune!" zasmál se Ryeowook a Heechul si všiml, že ani ta chladnost vystupující z blonďatého mladíka nezkazila Wookiemu náladu. Heechul chvíli hleděl na Kyuhyuna. Ten kluk mu někoho připomínal. Někde ho musel vidět. Přimhouřil oči a ještě více si prohlédl mladíkovy rysy. Nemohl si vzpomenout, od kud ho jenom zná.
"Ryewooku," Kyuhyun se mírně uklonil, "nevíš, kdy by se měl vrátit Sungmin?"
"Už by tady mohl být. Dej tomu chvilku. Posaď se ke stolu, jestli nemáš nic na práci. Mimochodem, tohle je Hee."
"Vím kdo to je," podal mu ruku. Heechul ji přijal se sevřeným hrdlem. Silný stisk ho utvrdil v tom, že s tímto mužem si není radno zahrávat. Vrátili se ke snídani. Bylo ticho.
Najednou se dveře znovu otevřely. Dovnitř vběhl rudovlasý, vysoký muž s dlouhýma nohama. Měl na sobě bílou košili prosáknutou krví. Ve tváři se mu odráželo naprosté zděšení a strach. Heechul si povšimnul páru obálek, co měl mladík v ruce. Okamžitě je pustil na zem. Začal žvatlat něco v čínštině a zněl velice naléhavě. Zmateně už nevypadal jenom neznámí mladík, ale taky všichni v místnosti.
"Co se tu děje?" z druhých dveří vyšel Hankyung, ve spodním prádle, na hlavě ručník. Sotva mu pohled padl ke dveřím, zděšeně zakřičel: "Zhoumi!" potom taky řekl něco v čínštině. Heechul si domyslel, že první slovo bude jméno mladíka, nebo jeho přezdívka… Zhoumi. Ani si nevšimnul, že sám stojí na nohách. Přešlápl a nervózně těkal z jednoho číňana ke druhému.
"Ježíšikriste," zašeptal Hankyung. Přikryl si rukou ústa. Potom se otočil směrem ke stolu: "Wookie, postarej se prosím o Zhoumiho."
Kyuhyun vstal od stolu, "Kde je Sungmin? Co se děje?" zakřičel skoro hystericky. Až se Heechul podivil, že někdo tak chladný jako Kyuhyun může vypadat tak zranitelně.
"Je v garážích, v autě," na vteřinku se odmlčel, "postřelili ho."
Heechul slyšel ta slova velice zřetelně. Téměř bez rozmýšlení se rozběhl ke schodům. Přeletěl je jako vítr. V duchu si představil Zhoumiho košili. Tolik krve… Sungmin bude mít štěstí, když to přežije. Zaběhl za roh. Slyšel za sebou kroky. Asi za ním běžel Hankyung s Kyuhyunem. Cesta se zdála nekonečná. Píchalo ho v boku a tvrdá podlaha mu ztěžovala běh naboso.
Vběhl do podzemních prostorů. Chvíli se zmateně orientoval. Než si všiml, postřeleného mladíka. Už ležel na zemi. Nad hlavou se mu skláněl Eunhyuk. Něco mu šeptal. Očividně se ho snažil udržet vzhůru a naživu. Heechulovi to ale v tu chvíli nepřišlo vůbec důležité. Upřel pohled na Sungmina. V jedné sekundě poznal, že nemají moc času. Mladík měl zpocené čelo, rukama si stlačoval ránu a každou chvíli omdlel. Na břichu měl čerstvou krev. Oči zavřené a ve tváří bolestný výraz.
"Sungmine!" byl to Kyuhyun, odstrčil Heechula z cesty. Ten se zapotácel. Už znovu měl z Kyuhyuna opravdu nepříjemný pocit. Heechul se otřepal, doběhl k ležícímu tělu a kleknul si na kolena vedle.
"Musíte k němu mluvit," poručil. Roztrhl Sungminovo černé tričko. Oddělal mu ruce z rány. Někdo ho střelil do levého boku. Hodně to krvácelo, opravdu dost.
"Sungmine? Slyšíš mě?" Ležící mladík něco zamručel.
Zajel mu pod záda, aby zjistil, jestli rána prošla skrz. Neprošla. Najednou to byl Eunhyuk, kdo promluvil: "Sungmin se zhroutil, když jsme běželi do auta, muselo se mu udělat nevolno, zapomněl si vzít prášky na jeho nemoc. Říkal jsem mu, že to zvládnu sám, ale nedal si říct! Kdybych-"
"Není to tvoje vina!" ozval se Hankyungův hlas, "nemohl jsi vědět, co se stane!"
"Měl jsem to vědět! Měl jsem-"
"Dost! Nemůžeš za to, už o tom nechci nikdy slyšet!" zakřičel rázně.
Heechul mezitím opatrně očistil okolí rány, aby se na ni lépe podíval: "Musí do nemocnice."
"Nesmí! Jediná naše možnost je převést ho na základnu, tam se o něj postarají."
Heechul zapřemýšlel, takže existuje větší základna, než je toto? "Jak je to daleko?"
"Něco přes čtyřicet kilometrů."
"Nemá šanci. Vytáhneme tu kulku a zacelíme ránu. Potřebuju alkohol, pinzetu, kousek dřeva; třeba vařečku a nažhavený kousek železa jo a taky nějaké čisté ručníky a utěrku."
Zatímco stlačoval střelnou ránu, ostatní mu přinesli všechny žádané věci, kromě žhavého železa. Heechul byl dřív v gangu i medik, má pár zkušeností.
"Snad ten brok nebyl střepinový," zašeptal. Vzal utěrku, do které zabalil kousek dřeva. Dal jej Sungminovi do pusy, aby ho skousnul mezi zuby.
Polil pinzetu i ránu alkoholem. Mladík pod ním se třepal. Neschopný otevřít oči, neodpovídal na otázky, které mu pokládal Kyuhyun, jakoby se už pomalu ztrácel.
Heechul přivřel oči. Tohle bude strašně bolet. Věděl to, taky má už něco za sebou. Bylo mu líto, že způsobí mladíkovi ještě větší bolest, ale možná ho tím zachrání. Pomalu zasunul pinzetu do úzkého prostoru. Potom se snažil najít náboj uvnitř mladíkova břicha.
"Máte někdo to železo? Nesmí nám omdlít. Sungmine, vím, že neskutečně bolí, ale za pár minut bude po všem."
Kyuhyun si čapl vedle. Chytnul Sungmina za ruku. "Minnie," usmál se na něho. Mladík pevně zavřel oči, když se v něm pinzeta začala pohybovat, "Ty seš takové pako. Nechat se postřelit, co bych tu bez tebe dělal?" bojácně se zasmál a odhrnul mu vlasy ze zpoceného čela.
Trvalo celou věčnost, než se Heechulovi podařilo kulku opatrně vytáhnout. Dával si pozor, aby spolu s ní nevzal i kus masa. Rána mohla být tak pět centimetrů hluboká a naštěstí nezasahovala do žádného z orgánů. Jinak by byl Sungmin mrtvý.
Znovu ránu polil alkoholem, zkontroloval mladíkův tep a dech.
"Teď to železo, musíme to vypálit. Sungmine, stiskni ty zuby pořádně."
Hankyung mu podal kousek železné tyčky, Heechul ji chytnul za dřevěný konec: "Potřebuju, aby mě kdokoli chytnul."
Netrvalo dlouho a někdo si za něho kleknul, dal jedu rukou kolem Heechulova pasu a tu druhou položil na jeho ruku s rozžhaveným kusem kovu. Až po chvíli si uvědomil, že je to Hankyung. Nikdo ani nedutal. Eunhyuk přecházel sem tam a Kyuhyun si nechal drtit ruku.
"Musíme to vypálit. Hrozí tu infekce, ale ta se dá léčit."
"Tři," Heechul polknul, vypalování ran je příšerně bolestivá zkušenost.
"Dva," vzduch v místnosti byl těžší a dusnější.
"Jedna."
Rudý kousek železa zasyčel. Sungminovo tělo se vzepřelo. Zaklonil hlavu a přes semknuté zuby kolem dřeva zakřičel, na krku mu vyskočila pumpující žilka a celé jeho tělo bylo pokryto kapkami potu.
Heechul železo oddělal. Rána byla zacelena, Kůže kolem ní ztvrdlá a černá. Hankyung začal polévat strup nějakým alkoholem, nejen pro zchlazení, ale také pro minimalizaci infekce.
Sungmin se uvolnil, neskutečně se klepal. Kyuhyun ho hladil po vlasech a šeptal, jak je silný, že to tak dobře zvládl.
Někde za něma šel slyšet zvuk železných koleček. Ryeowook přivezl nosítka a bandáže.

Heechul si zmoženě oddechl. Usmál se na Hankyunga a s jistotou v hlase řekl: "bude v pořádku. I když mu zůstane pořádná jizva."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama