X. kapitola: Výměna

27. října 2012 v 12:53 | [ki:ta] |  Alfa

10. kapitola: Výměna


Heechul se celou cestou autem cítil nepříjemně. Měl pocit, že je někdo sleduje a jeho pocit zesílil, když je začalo pronásledovávat černé auto. Heechul se přistihl, že krabici s nápisem: lampa drží o něco pevněji. Uvnitř sebe doufá, že je v ní nějaká použitelná zbraň. Přelétl přes výraz Donghaeho a Ryeowooka. Oba dva vypadali nervózně a Heechul si všimnul, že Wookie klepe prsty o svá stehna a neustále se dívá do bočního zrcátka.
Cesta zpátky trvala podstatně kratší dobu. Obě dvě vozidla vjela do podzemních garáží. Donghae šejdrem zaparkoval. Potom vyletěl z auta jako střela; "Sungmine! Tak dlouho jsem tě neviděl!"
Heechul poplašeně zdvihnul hlavu. Ze srdce mu spadl obrovský balvan. Ve druhém autě přijel Sungmin, který se zjevně vracel z nějaké akce, protože vypadal ospale a unaveně, když však spatřil Donghaeho, na rtech se mu vytvořil úsměv a s pozdravem ho pevně obejmul.
Heechul se ještě více a s úlevou zabořil do sedadla. Třes v něm ale nepřetrvával. Vysedl z auta. Zatímco Sungmina obcházel, aby mohl odnést krabice někam do skladu, zaslechl něco o Eunhyukovi a spánku.
Heechul si mezitím prohlížel mladíka. Byl menší postavy, měl blonďaté vlasy sepnuté v gumičce a na tváři mu pohrával široký úsměv. Celkově vypadal roztomile a bezbranně. Heechul nepochyboval o tom, že ho mladík ještě překvapí.
Uslyšel, jak si Ryeowook odkašlal. Heechul sklopil hlavu a následoval ho do skladu. Čert aby se tam vyznal. Všude samé police s krabicemi, plechovkami od barev, náhradními díly různých přístrojů… Na zdích vyseli různé zbraně a ve velkém kontejneru byly igelitové pytle plné čehosi.
Když konečně položili svůj náklad na zem, řekl Ryeowookovi, že si musí ještě něco zařídit a rozběhl se hledat Hankyunga. Musel mu říct, co se dneska stalo. Už jenom tak z principu.
Našel ho jak jinak, než v jeho kanceláři. Zběsile zaklepal na dveře a okamžitě mu začal líčit nepříjemnou událost. Když byl hotový i s posledními detaily, Hankyung konečně mohl něco říct:
"Myslíš, že tě poznal?"
"Já nevím, opravdu nevím, ale bojím se, že ano, že mě najdou a…"
"Nenajdou tě, jsme tu od toho, abychom tě chránili, no ne?" Hankyung přistoupil k Heechulovi a obejmul ho. Jenom rychle a strnule. Obyčejné přátelské objetí.
Heechul trhavě přikývl. Prohrábnul si rukou vlasy a zatočil se na místě, jakoby nevěděl, co tady dělá, co chce. Hankyung přešel k počítači a něco do něho naťukal. "Asi tě odvoláme z té akce. Jsi dost vystrašený. A jestli tě poznali, je dost možné, že tam budou nějací špehové."
Heechul se na něj podíval, "je mi to líto, měl jsem si dát pozor."
"Blbost, nemohl si nic vědět!" znovu něco namačkal na klávesnici. V tom začal zvonit Hankyungovi mobil.
Heechul ztuhl, očima sledoval, co se bude dít a v hlavě si psal nejhorší scénáře.
"Konečně!" řekl Hankyung do telefonu.
Heechul slyšel jenom tiché mrmlání z druhého konce linky. Nedokázal ten hlas rozpoznat.
"Potřebuju, abys co nejrychleji dokráčel zpátky na základnu. Vymysli si cokoli. Řekni, že tě volá Kim Kibum, na něco se vymluv a hlavně přijď."
Hankyung nečekal na odpověď a zavěsil: "Yesung tu bude co nevidět," usmál se a Heechul si všiml, že se v očích muže odrazila úleva.
"Kdo je Kim Kibum?" zeptal se po chvilce ticha. Hankyung zdvihl pohled z monitoru a upřeně se podíval Heechulovi do očí.
"Kim Kibum? To je vymyšlený; imaginární agent. Je všude, kde je ho potřeba, ale ve skutečnosti neexistuje. Dokáže zařídit skvělé alibi, hlavně Yesungovi, který si ho sám vymyslel. V jednu chvíli jsme na počítači tvořili i jeho podobiznu, to byly časy," zasnil se.
Heechul na chvilku přestal dýchat. Dával si zase dohromady všechny skutečnosti. Kim Kibum. Uběhlo dalších několik minut. Nikdo z těch dvou nic neříkal. Heechul nebyl stále ještě ve své kůži... Jestli ho Ten muž poznal, nebude trvat dlouho a najde ho. Potom mu ukradnou všechna data, která se mu podařila ukrást a skrýt. Za celou tu dobu neměl čas si je prohlédnout, protože neměl kde. Potřeboval počítač bez přístupu na internet. V hlavě se mu začal rodit plán.
Někdo zaklepal na dveře, oba dva se k nim otočili.
"Yesung! Konečně!" Hankyung naznačil rukou, aby oslovený vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.
"Přišel jsem jak nejrychleji to šlo. Děje se něco? Zněl jsi naléhavě." Heechul sledoval, jak se Yesung rozhlédl, zabodl do něj své oči a svalil se na jednu z kožených židlí. Pak si začal masírovat předloktí, jakoby ho něco bolelo.
"Dneska; neslyšel jsi, že by někdo viděl Heechula?"
"Oni tě viděli? Kdy? Kdo?" Yesung se pohotově otočil k Heechulovi. Ten zahanbeně sklopil oči: "Dneska na parkovišti v nějakém městě?"
"Ty jsi ho nechal jít ven bez dozoru?" Yesung byl vytočený, vražedným pohledem se podíval na Hankyunga.
"Nevěděl jsem, že byl venku!"
"Vždyť celou dobu sedíš u počítače, kde je napsané, kde právě jsme. Na co nám asi daly ty náramky?"
Heechul hleděl z jednoho na druhého a sám se rozhodl zakročit: "Ryeowook zavolal, že potřebuje pomoc, tak jsem šel. Nemohl vědět, že nemůžu být sám. A já si myslel, že mu jenom dám papír, který zapomněl a půjdu zpět do auta."
Yesung se uklidnil hned po slově: Ryeowook.
Najednou se do toho vložil Hankyung: "Neměl by si jít na ten večírek. Pošleme tam Sungmina."
"Ale-" Heechul chtěl protestovat.
"Žádné ale, Sungmin to zvládne. Dneska se vrací z mise. Vlastně už by tu měl být."
Heechul nic neříkal. Jeho postoj těla jasně dával najevo, že se mu to vůbec nelíbí. Zdvihnul se ze židle a řekl, že jde do svého pokoje.
Byl naštvaný, třísknul dveřmi a svalil se na postel. Zjistil, že Eunhyuk ještě spí. Otočil se na druhou stranu, zavřel oči a přemýšlel. Takto tam ležel asi pět minut, než ho vyrušil Donghae, který se přišel podívat na Eunhyuka. Heechul se posadil a první větu, kterou řekl si vůbec nepromyslel. Vůbec ho nenapadlo, že by za ni mohl nést jakékoli následky: "Dneska si můžete přirazit ty postele k sobě, půjdu spát k Siwonovi."
Donghae se usmál a celý rozzáření řekl jenom: děkuju.
Heechul se zdvihl, sebral si peřinu a polštář a nemotorně vyšel ze dveří. To bude překvapení, až ho Siwon uvidí… a přesně tak jak si myslel, tak se i stalo.
"Co tu děláš?"
"Potřebuju se někde vyspat a u mě v pokoji je obsazeno. Nechal jsem tam spát Donghaeho."
Siwon se upřímně zasmál, pokýval rukou a nechal, ať si Heechul odloží peřinu na tu nechutnou matraci, o které mu Siwon říkal, když se poprvé uviděli…
"To mě jako necháš spát na tomhle?" Heechul si zkousnul ret a s andělským pohledem se podíval na druhého muže.
"Hele, momentálně si bezdomovec a svojí vlastní vinou. Tak si nestěžuj a buď rád, že máš vůbec kde složit hlavu!"
Heechul si odfrkl. V duchu si říkal něco o tom, že Křesťani mají milovat bližního svého. Nahlas zamumlal jednu větu: ráno se probudím obalený plísní, nebudu na ní spát!
"No a já taky ne, tak si buď lehneš na zem, na matraci, nebo zamnou."
Heechulovi se nebezpečně zablýskalo v očích. Byl si jistý, že si Siwon ani v nejdivočejším snu nemyslel, že si Heechul vybere možnost: ležet s ním.

"Dobrou noc Siwonnie~"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama