V. kapitola: Neboj se - nic to není

27. října 2012 v 12:45 | [ki:ta] |  Alfa

5. kapitola: Neboj se - nic to není


"Vyfasoval jsi jeden z nejlepších pokojů," zhodnotil Siwon nakonec.
Heechul svraštil obočí a rozhlédnul se po místnosti; "fakt?" možná měl jenom posunuté mínění o luxusu, ale toto rozhodně nemohl být jeden z nejlepších pokojů.
"Jo, v tom mém je například místo druhé postele jenom stará matrace. Bohu díky, že na ní neležím já," škodolibě se zasmál. A Heechul najednou zalitoval toho chudáka, co s ním spí v pokoji.
Heechul během šetření Siwonovi rány, které měly podobu třech dlouhých škrábanců, moc nenamluvil. Dokonce se ani nezeptal, kdo mu to udělal. Nebyl zvyklí z ostatních tahat zbytečné informace. Každý měl svoje starosti, a kdyby Siwon chtěl mluvit, tak by mluvil. Když mu pomocí mašličky zalepil již čistou ránu, usmál se nad svojí prací.
"Hotovo," vstal ze své postele, lékárničku schoval a potom se pomalu protáhl.
"Děkuji," Siwon se uklonil a automaticky přejel rukou po nové náplasti, "snad tam nezůstane jizva."
"Nemyslím si, zas tak hluboké to nebylo," Heechul se podivil, že se strachuje o svou tvář. Je přece Agent, mělo by být jasné, že nějaká ta jizva se prostě najde. Později si ale uvědomil, že on sám by asi vyletěl z kůže, kdyby mu na obličeji měla zůstat byť maličká jizvička, která by ohyzdila jeho nádhernou tvář.
"Postřelili tě?" zeptal se Siwon z ničeho nic. Heechula to vytrhlo z myšlenek, potom si všimnul, že muž naproti němu neustále pozoruje obvaz na jeho hrudi.
"Jo, ale kdyby ses zeptal kdo, tak ti stejně neodpovím. Sám nevím. Nezdařená misse," jemně si šáhnul na rameno, aby zjistil, jestli ho rána při dotyku stále hodně bolí. Přivřel oči a zapřísahal se, že už to nikdy zkoušet nebude.
"Ty máš tetování?" vykřiknul Siwon očividně fascinovaný novým objevem.
V Heechulovi hrklo, nechápal, jak by se Siwon mohl dozvědět o zakázaném znamení. Proto ho překvapil dotyk na pravé ruce. Úlevně si oddychl.
"Jo, tohle je," zapřemýšlel, jak se z toho vykroutit, "to je poznávací tetování, nechali nám ho udělat na vojenské škole, kdyby se nám něco stalo, aby nás tak poznali." Upřel svůj pohled na číselný kód: 10837. Šikovně v něm bylo schované datum jeho narození.
"Takhle to je! Zajímavé," prohlédnul si ho ještě z větší blízky, pak se napřímil a jeho oči se rozzářily poznáním: "Aish, teď jsem si vzpomněl, musím ještě něco dodělat, zatím se měj," Siwon se sám vyprovodil ke dveřím, "mám pokoj tam u schodů, tak kdybys cokoli potřeboval, řekni. Mimochodem Eunhyuk; tvůj spolubydlící je na akci, takže se vrátí až zítra. Teda, vlastně už dneska," podíval se na hodinky, které ukazovali něco kolem druhé ráno. Pak strčil ruce do kapes, popřál dobrou noc a odešel.
Heechul se sám pro sebe usmál. Zavřel za Siwonem dveře, lehnul si na kovovou postel a přemýšlel. Možná tady bude ještě sranda.
Ráno ho probudili něčí ruce. Posadil se na posteli. Oči ho pálily z ostrého světla, které vydávala jediná, silná žárovka. Rozhodně nemohlo být víc, jak sedm hodin.
"Co se děje?" zamžoural na osobu, která mu narušila jeho spánek. Několikrát musel silně zamrkat, aby si aspoň trochu zvyknul na světlo.
"To jsem já," řekl muž s výrazným, čínským přízvukem.
Heechul zapátral v paměti: "Hankyung," zašeptal. A pohledem na blonďatou hřívu se ujistil, že myslí správně.
"Rychle, tady máš věci na převlečení. Počkám tě venku."
Heechul se letmo podíval dovnitř igelitové tašky. Nepřekvapilo ho černé oblečení. Vytáhl jedno z triček a přehodil si ho přes hlavu. Špinavé rifle vyměnil za čisté, zkontroloval svůj odraz v zaprášeném zrcadle ve skříni a během dvou minut stál venku.
"Předpokládám, že sis večer udělal malou procházku," Hankyung ho propaloval pohledem. Heechul se zalekl, že udělal něco špatně.
"Jo," nakročil pomalu, "potkal jsem toho - Siwona - ukázal mi, kde je tady kuchyň, měl jsem děsný hlad," usmál se.
"Tak přesně tam půjdeme," mrkl na něho a vydal se ke schodům.
Obrovská místnost vypadala za světla ještě několikrát větší, než když tady byl v noci. Rázným krokem se vydali k velkým dveřím u kuchyňské části. Heechul si ještě stačil všimnout dvou spících osob u elektroniky. Připomnělo mu to sebe samého ještě před několika dny.
Pak už znovu procházeli chodbou, až zapluli do jedné místnosti s několika stoly a počítači. Hankyung mávnutím ruky naznačil, ať se Heechul posadí.
"Co tvoje rameno?" snažil se uvolnit atmosféru, zatímco zapínal jeden z počítačů. Chvilku potom zápasil s chybovými hláškami o padělaném softwaru, až se nakonec dostal na plochu.
"Je to v pohodě," přikývl, "stejně jako tetování." Rozhlédnul se kolem sebe a někde v hluboko ve své mysli si přál, aby sem došel Yesung. Chce s ním mluvit. Potřeboval se ho zeptat na hodně věcí.
Hankyung vypadal, že Heechulovu odpověď přeslechl, protože na ni už nic neřekl. Místo toho otevřel jednu fotku v prohlížeči obrázků.
"Potřebuju, aby ses pořádně soustředil. Nevíš, kdo je ten muž? Každá rada dobrá," Heechul na sobě cítil pohled. Znervózňovala ho ale jenom ta naléhavost v Hankyungovém hlase.
Pořádně se zadíval na monitor. Poznal ho, věděl o něm celkem dost špinavostí. S odpovědí si dal na čas: "trochu," koutem oka zabloudil zpátky na blonďáka, "je to jeden z nejlepších hackerů. V poslední době se snaží vymyslet virus, který by se rozšířil přes celý svět, nechci být pesimista, ale bojím se, že se mu to dřív, nebo později podaří."
"Víš jméno?"
"Neznali jsme jména sebe navzájem, těžko budu vědět jméno člověka, jako je on. Jestli ho chcete najít, budete muset přes někoho jiného, promiň."
Najednou se ozvalo tiché zaklepání a ve dveřích se objevila hnědovlasá střapatá hlava. Byl to kluk a nemohlo mu být víc jak dvacet. Nesměle se usmál a potom tichým hláskem zašeptal: "snídaně."
Dřív než se Heechul stačil vzpamatovat, klučiny už nebylo.
"To byl Wookie, něco jako kuchař-agent v jednom, později tě s ním seznámím, teď se ještě prosím tě podívej na tyto fotky. Yesung o těch mužích nic moc neví, možná že ty budeš."
Takže nakonec přece je Yesung dvojitý agent. Napadlo ho. Teď jenom otázka, na které je doopravdy straně.
Když mluvil o osobách na fotkách, snažil se vybírat ty nejdůležitější informace. Moc toho ale nevěděl.
"Promiň, víc opravdu nevím."
"Díky, pomohl jsi. Pak si tě zase zavolám," otevřel jednu zásuvku a vytáhl z ní mast, "tohle máš na tu ránu, stačí to potřít jednou denně, fakt to zabírá. Mimochodem, ode dneška jsi oficiální člen jednotky SME1, co budeš dělat, se dozvíš po snídani. A teď pojď, nebo mi tady umřeš hlady," Heechul se zarazil, když si dával dohromady souvislosti. Teď je z něj tajný agent, má možnost získat informace o vraždě jeho rodiny. Se spokojeným úsměvem už jenom sledoval, jak Hankyung naposledy napsal něco do počítače. Pak se oba dva vydali zpátky do kuchyně, která se pomalu zaplňovala členy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama