IV. kapitola: Tvůj anděl, drž se jeho křídel

27. října 2012 v 12:43 | [ki:ta] |  Alfa

4. kapitola: Tvůj anděl, drž se jeho křídel.


Za Heechulem se zavřely dveře od jeho "nového" pokoje. Bylo to jako kdyby právě dočetl jednu kapitolu knížky a začal číst druhou. Může začít od začátku. Pocítil vděk za záchranu života, ale zároveň i strach z neznámého.
Rukou nahmatal vypínač a rožnul světlo. Znovu se rozhlédnul po pokoji a po chvilce přeměřování usoudil, že nerozestlaná postel v pravém rohu je jeho. Sednul si na ní a znovu zaměřil svůj pohled do prostoru před ním. Rozhodně to nebyl pokoj jako z katalogu, ale bylo tu všechno, co k životu potřeboval… skříň, stůl, postel… teda, skoro všechno: chybělo tu zrcadlo; dřív měl pokaždé kousek zrcátka v kapse.
Otevřel jednu velkou skříň a potěšeně zjistil, že na jedněch z dveří visí zaprášená lesklá, skleněná tabulka. Přejel po ní špinavým rukávem, aby ji aspoň trochu vyleštil a potom v ní zkontroloval svůj odraz.
Jeho dlouhé, červené vlasy měl v culíku, ofinu splihlou. Obličej bledý a pod levým okem slušnou modřinu. Jinak vypadal naprosto v pořádku, když si odmyslíte prostřelené rameno a bolavé předloktí. Bezděčně si přejel pravou rukou po studeném kovu, který plnil hned několik funkcí: zakrýval zakázané znamení, kontroloval jeho životní funkce a hlídal jeho polohu. Svůj pohled mezitím stočil na množství zbraní a černého oblečení, které se ve skříni nacházelo. Natáhnul se pro jednu zbraň a párkrát s ní otočil v ruce. Nevěděl, jestli dostane vlastní a tak ji pro jistotu strčil pod svůj nový polštář, zavřel dveře od skříně, zhasnul a lehnul si zpět na postel. Pod ní ještě nahmatal lékárničku a hasící přístroj. V místnosti už nic jiného k vidění nebylo: kromě prázdné, velké skříně, která s největší pravděpodobností bude jeho.
Pavouk, který pletl na stropě pavučinu, ho nadmíru uspával. Navíc bylo v pokoji příjemné šero a on sám byl hodně unavený. Otočil se na levý bok, protože pravé rameno se mu po průstřelu hojilo a ještě dlouho bude. Byl celkově zvyklí na bolest. Už dvakrát byl postřelený a měl četné zlomeniny různě po těle. Na světě snad nebylo nic, co by se mu ještě nestalo.
S myšlenkama různě rozházenýma po chvilce usnul.
****
Heechula probralo zakručení v břiše. Až teď si uvědomil, jaký má strašný hlad a jak moc potřebuje na záchod. Otevřel oči a zjistil, že je pořád tma. Posadil se na posteli a jediným pohledem zkontroloval postel druhou. Byla prázdná.
Vstal a pomalým krokem se vydal ke dveřím, které přes černotu nebyly skoro ani vidět. Otevřel je a ocitnul se na dlouhé chodbě. Zapátral v paměti a vzpomněl si, kde se záchody nacházejí: druhé patro.
Na chodbě se mu samo rozsvítilo světlo. Rozešel se ke schodům a zaposlouchal se do ticha, které zde panovalo. Nikde nikdo. Na chvilku zapochyboval a potom s největší rychlostí, kterou ze sebe dokázal dostat, přeletěl celé schodiště, až se nakonec ocitl před dveřmi s černým panáček. Spása byla zde.
Heechul si umýval ruce a usoudil, že není nad ten pocit vyjít ze záchodu. Teď ještě něčím naplnit jeho prázdný žaludek a bude si myslet, že se snad ocitl v ráji. Už chytal za kliku, když se mu pohled zastavil na sprchovém koutě. Neměl sebou sice čisté oblečení, ale byl špinavý a hodně. Nakonec se rozhodl, že se osprchuje. Bolest, kterou cítil v rameni, když na ni kapala teplá voda, byla ohromná. Kousal si rty, nehty zatínal do dlaně, jenom aby nevykřikl. Smýval si zaschlou krev z těla. Pak sáhnul po čistém obvazu a ránu na rameni si pořádně utáhl. Tričko hodil do kouta, bylo od krve a roztrhlé. Na tváři se mu roztáhl úšklebek. Nechápal, proč vždycky jeho nejoblíbenější trička dopadají takto. Když vyšel z místnosti, jenom v riflích, málem vyletěl z kůže, jak se lekl. Před ním stál vysoký a mimořádně hezký muž. Najednou přehodnotil svoje mínění o ráji a řekl si, že záchod a plný žaludek určitě nebude dostačující.
"Ježiš, vyděsil jste mě," Heechul si dal ruku na srdce, které mu bilo jako splašené. Nebyl si ale jistý, jestli to byl jenom strach, co ten tlukot způsobilo.
"Ježíš? Kéž by; jsem Siwon," natáhl k němu ruku a Heechul ji překvapeně přijal.
"Jsem Hee," najednou z něho opadly všechny obavy. Nevěděl proč, ale tělem mu projelo teplo. Cítil se šťastný - aspoň tak ten pocit popsal. Zvlášť, když se na něj Siwon usmál.
"Slyšel jsem o tobě. Říkali mi, že bych tě tu mohl potkat," Siwon si ho prohlédnul od hlavy, až k patě. Oči se mu na chvilku zastavili na železném náramku a obvazu, kolem Heechulovi hrudi.
Heechul se nezmohl na slovo. Pohled vyššího muže mu dělal dobře. Siwonovi oči ho naprosto fascinovaly. Když ani po pár dalších sekundách ze sebe Heechul nevydal ani hlásku, jeho žaludek to udělal za něho. Chytnul se za břicho, aby zmírnil nepříjemnou bolest.
"Víš, kde je kuchyň? Asi ne co? Měl jsem sice ještě něco na práci, ale pojď semnou, zavedu tě tam," usmáli se na sebe a pomalým krokem se rozešli na druhý konec chodby.
Vešli do místnosti, která byla skoro stejně dlouhá jako chodba. Plnila všechny možné funkce, od obýváku přes kuchyň až po hernu. Byla to zjevně něco jako společenská místnost a členové zde trávili nejvíc volného času. Heechul zaregistroval, že sem vedou dvoje obrovské dveře, jedny u kuchyňské části a druhé kousek od počítačů v pravém horním rohu. Dveře měly masivní železná křídla. To ho celkem zmátlo, ještě před chvílí si myslel, že se nachází ve staré nemocnici.
Bez jakýchkoli otázek, které by vyslovil nahlas, se rozešel k lednici. A za chvilku měl v ruce něco, čemu by se dalo s troškou představivosti říkat sendvič. Siwon pořád stál kousek od něj a zkoumavým pohledem Heechula pozoroval. Ten zaklapnul ledničku a hladově se zakousnul do kusu jídla. V tu chvilku se mu čelistí ozvala tupá bolest. Převalil sousto na druhou stranu, aby nedráždil bolavý zub a dělal, že se nic nestalo.
"Díky Siwon-ssi," uklonil se.
"Chceš zavést zpátky?" usmál se na něho a Heechul jenom přikývl. Šli po schodech, tichem se roznášelo jenom mlaskání, až najednou Siwon znovu promluvil: "Jak ses sem dostal? Chci říct, vystudoval jsi školu?"
Heechul se zamyslel "jop, vystudoval jsem vojenskou školu," spolknul poslední sousto a pokračoval: "přijali mě kvůli nedostatku členů. Bylo to takové narychlo, ani zabalit jsem si nestihnul, snad mi něco donesou zítra."
"Nemusíš se bát, je to tu skvělé, když si na tu celou agentskou kravinu zvykneš. Vražda sem, vražda tam, jakoby lidi neměli něco lepšího na práci," Siwonův výraz se změnil s usměvavého na naštvaný.
"To je myslím ten pokoj," ozval se Heechul a sáhnul na kliku. Znovu se podíval na Siwona. Teď, když mu světlo odhalilo všechny detaily tváře, všimnul si, že krvácí. "Jsi zraněný," řekl jen tak mimochodem a najednou mu na mysl vytanula lékárnička, co našel pod postelí, "jestli chceš, pomůžu ti s tím," otevřel dveře a mávnutím ruky naznačil, že má Siwon vejít dovnitř.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama