III. kapitola: Dostat další šanci

27. října 2012 v 12:42 | [ki:ta] |  Alfa

3. kapitola: Dostat další šanci


Když Heechul vyšel z místnosti, která ho před necelou hodinu tak vystrašila, cítil se o poznání lépe. Aspoň pro začátek ví, na čem vlastně je. Ostrý proud světla ho na chvilku oslepil.
Nepamatoval si, kdy naposledy neměl ruce svázané provazy, využil toho a protáhnul se jako kočka.
Ocitli se na chodbě, která při nejmenším vypadala jako ta nemocniční. Byla dlouhá, úzká a každých pár metrů stály dveře s popisným číslem. Všechno vypadalo staře; oprýskaně a k Heechulovu překvapení zde i zatíkalo.
No to potěš koště. Pomyslel si. Pak si řekl, že to všechno mohlo dopadnout i hůř. Šli mlčky. Blonďatý muž, který se před chvílí představil jako Hankyung vypadal nesmírně znechuceně. Mohlo za to prostředí, ve kterém se teď všichni nacházeli, zvlášť potom, co šlápnul na zapáchající koberec nasáklí vodou.
"Jak já nesnáším tohle patro," ulevil si.
Heechul si všimnul, že asi o tři metry dál jsou otevřené dveře do nějaké místnosti, proto se rozhodnul zpomalit, aby si aspoň letmo mohl prohlédnout její vnitřek. Muž, který šel za ním si jeho plánu zjevně nevšimnul a Hankyung byl příliš zaneprázdněn okukováním vlastních bot, které po šlápnutí na koberec zůstaly zelené a mokré.
Když procházeli kolem, Heechul se narychlo podíval dovnitř. Místnost mohla mít tak čtyři metry čtvereční a zjevně se i on sám ještě před chvíli v podobné nacházel. Nic vevnitř nebylo, kromě jedné velké skříně. Možná kdyby rychle zareagoval, mohl by utéct dovnitř. Při troše štěstí by měla místnost klíč ve dveřích a potom by dveře ještě zablokoval obrovskou skříní. Následně by se pokusil oknem dostat ven. Hned na to si naštvaně uvědomil, že s prostřeleným ramenem toho moc nenadělá a taky nemá sebemenší ponětí, v jakém jsou patře.
Došli až na konec chodby a pak zabočili doprava, kde byl výtah. Na železných mřížích stálo velkými písmeny: MIMO PROVOZ, což vyvolalo v Heechulovi nepříjemný pocit. Hankyung zmáčknul červené tlačítko a čekal. Muž za Heechulem mezitím kontroloval schodiště, které bylo po levé straně. Výtah zastavil a Heechul zjistil, že je taky stejně tak oprýskaný jako všechno ostatní tady. Měl trochu strach do něj nastoupit. Hankyung otevřel kovové mříže a už stál vevnitř.
"Dělej, je tu zima," popohnal ho černovlasý muž. Heechul neodporoval, aspoň teda ne slovně. Vešel a okamžitě si stoupnul až k železné stěně vzadu. Černovlasý zmáčknul jedno z mnoha tlačítek a výtah se rozjel směrem dolů. Heechul se nepatrně klepal a poslouchal jakýkoli zvuk, který by znamenal, že lano, co výtah drží, právě přetrhlo na dvě půlky a jeho samotného by čekala krutá smrt, když by se rozmáčknul o betonovou dlažku, kdo ví kolik pater pod ním. Otřepal se jenom při pomyšlení a nevědomky se chytnul za levé předloktí. Už ho skoro nebolelo. Možná za to také mohly silné prášky, co dostal proti bolesti, která se mu neustále ozývala v rameni. Jeho počinu si ale všimnul blonďatý mladík; "to mi připomíná tohle," Hankyung z kufříku, co měl s sebou vytáhnul nějaký široký, železný náramek, "dej sem ruku, je v tom čip, kterým budeš sledován. Nemysli si, že nám utečeš dřív, než z tebe vytáhneme nějaké informace."
Heechul zabručel a po chvilce váhání natáhl levou ruku. Dřív než si ovšem stihl uvědomit, že na ní má zakázané znamení, Hankyung mu vyhrnul rukáv a všimnul si ho.
"Chtěl jsem se zrovna zeptat, kam ti ho vytetovali," podržel mu ruku ve vzduchu. Černovlasý muž na chvilku zpozorněl, přešel k nim a téměř fascinovaně si prohlížel tetování lebky se zkříženými hnáty. Nepatrně se mu klepal horní ret. Heechulovi rána už nehnisala a pomaličku se hojila. Věděl ovšem, že černý inkoust, co má pod kůží, už nikdy nesmyje.
"Nikomu to tetování nesmíš ukázat, jasné?" promluvil černovlasý nakonec, "dej mu ten náramek tam; Když bude mít štěstí, nechytne žádnou infekci."
Heechul sledoval, jak se Hankyung snažil co nejjemněji připevnit studený kus kovu na jeho předloktí. S potěšením zjistil, že to nebolelo a že náramek ještě ke všemu příjemně chladil.
"Když si ten náramek sundáš anebo v horším případě umřeš, okamžitě se to dozvíme. Přenáší nám totiž do počítače tvůj tep. Jestliže budeš v nebezpečí, stačí abys zmáčknul dvakrát toto tlačítko a my za tebou hned přijdeme," ukázal na tlačítko, které splývalo se strukturou kovu. Náramek jinak vypadal jako každý jiný. "Nikdo se nesmí dozvědět, proč ho máš zrovna na levém předloktí, jasné?"
Vyšli z výtahu. Tentokrát se nacházeli v mnohem příjemnějším prostředí. Aspoň plíseň tu už nebyla. Přešli asi tři metry a zastavili se u druhých dveří. Popisné číslo: 302.
Asi třetí patro.
"Budeš bydlet na pokoji s Eunhyukem," Heechul to jméno převalil na jazyku. Neznělo jako korejské a proto usoudil, že to nejspíš bude přezdívka - pro bezpečnost.
"Záchody jsou ve druhém patře, můžeš jet výtahem, nebo jít po schodech," oznámil mu blonďák a Heechul už teď věděl, co bude používat.
"Tak, projdeme si to ještě jednou," zašeptal černovlasý muž, "tvoje jméno?"
Nechal Heechula, aby sám doplnil větu: "jmenuju se Lee Hee a vystudoval jsem vojenskou školu v Seoulu. Mám dvacet osm let. Bez rodiny. Sem mě přijali kvůli nedostatku členů."
Muž několikrát kývl na souhlas a očividně spokojený si protáhl ruce. Snad se nemohlo nic pokazit.
Otevřeli dveře od Heechulova budoucího pokoje. V místnosti byli dvě obyčejné postele, každá na jedné straně, dvě skříně a noční stolek.
"Řekl bych, vybal si věci…" Hankyung nechal větu vyznít do prázdna. "Budeš potřebovat oblečení, zítra ti nějaké donesu spolu s ostatníma potřebama. Jestli bereš nějaké léky, budeš mi to muset říct, ať ti je seženu. Zítra ráno začneme s výslechem. Máš nám toho hodně co říct. A taky se dozvíš, co tady budeš celou dobu dělat."
Chvilku bylo ticho; "A mimochodem," řekl černovlasý muž, "jsem Yesung."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama