II. kapitola: Vykoupení

27. října 2012 v 12:41 | [ki:ta] |  Alfa

2. kapitola: Vykoupení


Uběhlo několik hodin, když se Heechul konečně probral z bezvědomí. Rameno ho pálelo jako čert a to nemluvím o jeho levém předloktí, které měl jako v jednom ohni. Trochu zaskučel a pak ztěžka otevřel oči. Vidění měl rozdvojené a hlava mu okamžitě začala třeštit jako po pořádné opici. Když se rozhlédnul, zjistil, že všude kolem něj je přítmí.
Asi noc. Pomyslel si a zaraženě si uvědomil, že i myslet ho bolelo. Instinktivně se chtěl zdvihnout z dřevěné židle, ale až potom, co s sebou nehl ani o píď zjistil, že má ruce i nohy svázané provazy. Otřásl se. Neměl sebemenší ponětí, co se to tu vlastně děje. Uběhlo několik dlouhých minut. Heechul se mezitím snažil v tmavém pokoji rozeznat pár základních obrysů, jako je stůl, skříň, židle - nic však neviděl. Bylo tu ticho jako v hrobě. Na zádech mu naběhla husí kůže jenom při představě, že je uvězněný v nějaké kobce. Když ani po několika dalších minutách nikdo nepřišel, začal se nepatrně třást.
"Haló! Je tady někdo?" zakřičel z plných plic. Hlava mu málem explodovala bolestí. Nepamatoval si, že by se včera uhodil - vlastně měl celý včerejšek hodně zamlžený. Všechno, co si vybavil, byla střelba, křik a bolest.
V tu chvíli se přesně naproti němu otevřely dveře. Heechul spatřil obrys muže. Do tváře mu ale neviděl. Okamžitě sebou začal třást. Chtěl vstát z židle a schovat se. Pevné provazy mu to ale nedovolovaly. Cítil se jako zahnaný v koutě. Neměl kam utéct.
"Uklidni se, jsi v bezpečí," byl to ten nejkrásnější a nejjemnější hlas, jaký kdy slyšel. Taky mu neušlo, že neznámý muž má silný čínský přízvuk. "Jenom jsme se museli ujistit, že se nezabiješ hned, po tom, co se probudíš. Proto ty provazy."
"Co po mě chcete?" zašeptal a hlavu natočil k neznámému. V krku měl knedlík a jenom doopravdy dobrý pozorovatel by si všiml, že má obrovský strach, který se mu odráží v hlase.
"Takhle se mluví k někomu, kdo ti zachránil život, Heechule?"
Oslovený s sebou trhl - Heechul - takhle mu neřekl nikdo už pěknou řádku let. Byl prostě Hee. Všichni mu tak říkali. Už skoro zapomněl, jak se doopravdy jmenuje.
"Jak, jak víte…" nestihnul ani dokončit svoji myšlenku.
"Sledujeme tě už pěkně dlouho, vlastně jen díky tomu jsme stihli zabránit té popravě," ozvalo se vedle něho. Heechul nadskočil, nebyl si jistý, kdy se sem dostal další člověk. Zčista jasna stál po jeho pravici.
Najednou mu přes záda přejel mráz. Ten hlas poznával. Už se s tím mužem setkal. Útržky z minulého dne se mu vraceli. Ten hlas; byl to on, kdo se ho včera zeptal; "proč neřekneš, kde je to schované? Jenom jedna informace a budeš volný." Potlačil náhlý příval slz ze strachu.
Jsem zachráněný, nebo ne?
V hlavě měl naprostý zmatek. Mohl se splést? Mohl ten hlas být jenom podobný tomu ze včerejška? S vytřeštěnýma očima znovu zašeptal; "co chcete?"
"Tam u vás si sice nepatřil mezi nejvěrnější, ale viděl si svého šéfa. Potřebujeme informace, hodně informací. Jsi zkrátka moc cenný na to, abychom tě mohli nechat zabít," Heechul si byl jistý, že je to Ten muž. Ale co v tom případě dělá tady? Špeh? Je to možné? Na chvilku bylo ticho. Heechul si srovnával myšlenky…
Jestli je to tedy špeh. Proč potřebují mě, abych jim řekl informace? Proč se nezeptají jeho? I když… jenom ti nejvěrnější se můžou dostat jak do gangu, tak i do policie, jenom ti nejvěrnější můžou dělat dvojitého špiona*1.
V hlavě mu vybuchl ohňostroj otázek. "Jak to zatraceně víte?" zasyčel.
Nemohli ho sledovat - ne pořád. Dával si dobrý pozor na to, s kým a jak mluví. I když na to doplatil. Jeho nejlepší kamarád ho zaprodal. Proč ho to ani nepřekvapilo? Jestli mu totiž nabídli hodně peněz, měsíc volna, nebo dokonce několik ženských na noc… možná že by to udělal i on sám. Co by jenom dal za to, kdyby si aspoň den nemusel máchat ruce v cizí (a někdy i vlastní) krvi.
"Jak už jsem říkal, sledovali jsme tě," cítil, jak se k němu muž naklonil a zašeptal tak potichu, že ho mohl slyšet opravdu jenom on: "už od té doby, co se stalo tvé rodině." Heechul si to možná neuvědomoval, ale neznámý moc dobře věděl, že teď uhodil hřebík na hlavičku. Tohle je přesně to místo, které Heechula zajímá nejvíce. Jeho rodina.
"Co o tom víte?" odpověděl mu taky šeptem, zněl přímo zoufale. Potřeboval to vědět.
"Já? Spíš co o tom víš ty?" osoba se narovnala a teď už řekla nahlas. "Ukradl jsi všechna data z počítačů celého gangu. Musela tam být o tom aspoň zmínka," Heechulovi se vybavil celý ten den, kdy se pokoušel nabourávat do systémů.
"Nevím, nemám je," nepřítomně stiskl rty pevně k sobě. Nestihl tam dát všechna data.
"I kdybys je neměl, můžeš je znovu získat."
"Nemůžu, nejde to, učinil jsem některá opatření," myšlenky mu zaběhly k dnu, kdy si spálil pravou ruku.
Aby se zbavil důkazů, musel je nechat shořet. Nestihl včas utéct z místnosti, do které dal menší výbušninu. Naštěstí se mu zranění brzo zahojilo. Jizva mu ale bude až do konce života připomínat jednu nezdařenou akci.
"Všechno jde, když se chce," muž se nenechal jenom tak odbít. Heechul si všimnul; že jakoby ignoruje jeho vlastní odpovědi.
"Uděláme kompromis," promluvil zase neznámý, "my tě necháme žít, když nám pomůžeš s několika věcma. Jakmile bude všechno za náma, můžeme tě poslat na druhý konec světa, zařídit ti novou identitu, celoživotní ochranu, nikdo tě už nenajde, můžeme také nafingovat tvoji smrt, aby bylo tvé bezpečí kompletní. Tvůj gang si bude myslet, že jsi po smrti, takže po tobě zruší jakékoli pátrání."
"To všechno kvůli pár informacím?" zašklebí se na ně. Moc dobře ví, jak to chodí. Sliby - chyby. Za pár měsíců bude hledět na kytky ze spodu a to jen v tom lepším případě. Není jiná cesta ven. Vždycky si ho najdou; vždycky.
"Ty informace jsou nesmírně důležité," tentokrát k němu mluvil muž z Číny. "Víš vůbec, koho to chráníš? Víš vůbec, čeho je ten člověk schopný?"
Heechul si byl jistý, že teď mluví o jeho šéfovi. "Jsem si toho až moc dobře vědom," řekl pevně. Na druhou stranu 'ten člověk' byl jediný, kdo mu chtěl pomoct najít vraha jeho rodiny, policie nemohla nic dělat, bylo málo důkazů. Příliš málo. Těla, která se našla na místě činu byla ohořelá. A z toho třetího nezbylo nic, jenom kousky DNA, která byla přidělena jeho bratrovi. Všichni byli mrtví, celá jeho rodina, a on to přežil jen díky tomu, že mu bratr ten den volal, aby šel rovnou ze školy do obchodu a nakoupil nějaké pečivo. Někdy si říkal, že by možná bylo lepší, kdyby ho byl býval neposlechl a byl doma, když se To stalo.
"Heechule, myslím, že oba dva moc dobře víme, že nemáš na výběr. Stala se z tebe Alfa, potřebuješ ochranu a mi ti ji nabízíme výměnou za několik informací."
"Alfa?" zarazí se.
"Sledovaná osoba mužského pohlaví, no nejsi snad? Myslíš, že tě teď nechají poklidně žít někde na pláži? Seš momentálně pro ně ta největší hrozba, víš toho příliš mnoho. A možná že ty ukradené informace nejsou tak ztracené, jak se zdají."
"Dobře," Heechul si odkašlal: "co mám dělat?" znal svoji odpověď už od začátku, jestli mu dal Bůh novou šanci na delší život, chytne se jí, ať to stojí, co chce.
Vysvětlivky :
* 1 Dvojitý špion: špion pracující pro dvě strany zároveň, který ve skutečnosti zachovává věrnost jenom jedné ze stran
Alfa: sledovaná osoba mužského pohlaví
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama