I. kapitola: Anděl strážný

27. října 2012 v 12:39 | [ki:ta] |  Alfa

1. kapitola: Anděl strážný


I když měl přes oči pevně uvázaný šátek a neviděl okolí kolem sebe, tak si byl stoprocentně jistý, kde se nachází. A to mu na náladě zrovna dvakrát nepřidalo.
Heechul syknul bolestí, když se pokoušel vyvléct z pout, které mu svazovaly ruce. Stačilo jenom trošku natočit zápěstí ve snaze osvobodit se, a už cítil, jak se mu hrubé lano zařezává ještě víc do zarudlé kůže. Navíc klečel na studené betonové dlažbě, takže ho tlačila kolena a díky zimě, která šla od podlahy, se klepal jako osika. Nebyla to zrovna pohodlná pozice, ale mohl dopadnout hůř. Mohl právě teď viset hlavou vzhůru dolů.
Znovu se nadechl ztuchlého, páchnoucího vzduchu. Jeho pachuť ho pálila na jazyku a sem tam se mu udělalo špatně, když k němu připlul obzvlášť odporný puch tlejícího masa. Místnost, kde právě klečel, byla nevětraná. Okna byla přivařená k železným zdím a tabulky měla z neprůstřelných skel. Věděl to; už pár let sem chodíval jako divák přihlížet nechutným vraždám. Dneska se ocitl v roli oběti.
Kdybych si jenom před pár dny dal větší pozor…
Ví, že mu, nezbývá mnoho času. Možná jen pár minut, než skončí s kulkou v hlavě. Znovu se marně pokusil osvobodit. Nevěděl, co dělat. Nechtěl zemřít, ne dneska, ne tady. Mysl měl zatřenou bolestí, kterou cítil na levém předloktí. Neměl sebemenší ponětí, jestli to bylo dneska, nebo včera, co mu byla násilím vytetována lebka se zkříženými hnáty. Byl to znak zrádců. Nikdo se nestaral o to, aby použili čistou jehlu, nebo ke konci sterilní obvaz. Proto mu rána hnisala. Jeho trest neobsahovala jenom smrt, ale i utrpení. Navíc injekce, kterou dostal těsně po tom, co ho 'unesli' ho neustále uspávala.
Tichem se roznesl skřípavý zvuk těžkých, kovových dveří. Příval čerstvého vzduchu mu naplnil plíce. Bylo mu ještě více chladno. Cítil, jak mu zezadu na krku naskakuje husí kůže. Nebyl sto se pohnout.
"Tak rychle, ať už to máme za sebou, nemám z toho dobrý pocit," řekl jeden z žoldáků. Na podlaze musela být voda. Heechul slyšel, jak v ní kroky příchozích šplouchaly. A taky mu pár studených kapek dopadlo na tvář. Otřásl se strachem. Je to tady, umře - brzo.
"Je mi to líto Hee, ale zrada plodí krev, říkal jsem ti to," Heechul na chvilku zpozorněl. Ten hlas patřil jeho kamarádovi, pracovali spolu na obzvlášť těžkých úkolech. A byl to taky on, kdo celou akci zkazil; kdo ho prozradil. Nedůvěřujte lidem, nikdy.
"Proč neřekneš, kde je to schované? Jenom jedna informace a budeš volný," někdo ho chytnul pod krkem. Neznal ten hlas.
"Zabijete mě tak, nebo tak," zašeptal nazpět. Raději umře s pocitem, že 'tu věc' možná někdo někdy objeví a pak bude všechno vyřešeno.
Něco tvrdého mu přiložili ke spánku. Byla to zbraň, a i když přes šátek na očích necítil její studenou hlaveň, věděl, že ji ukradli z jeho opasku ještě před tím, než ho chytili - tohle je jedna z dalších tradic - ponížení. Najednou byl rád, že není žena, jenom při představě, co s nimi prováděli, se mu dělalo špatně.
Uslyšel cvaknutí. A když si myslel, že to všechno bude mít už brzo za sebou, ozvala se velká rána. Nastal zmatek. Neviděl, co se děje, neviděl, co ten hluk způsobilo. Ve střelbě zanikly všechny výkřiky paniky. V duchu si představoval různé scénáře. Silné škubnutí v rameni ho shodilo na podlahu a šátek, co mu bránil ve výhledu se trochu uvolnil. Škvírou u nosu dokázal rozeznat několik bojujících postav. Možná tak sedm, osm. Snažil se zaostřit, ale odkrytý otvor nebyl dostatečně velký. Navíc se mu z pádu ještě točila hlava.
Viděl, jak se někomu podařilo dostat ze dveří a utéct pryč, následovali ho další dvě postavy. Ostatní padali na podlahu jako domečky z karet.
"Pozor zatraceně! Nesmíme to pokazit!"
Heechul měl strach. Nevěděl, kdo to je, nevěděl, co chtějí. Srdce mu bilo až kdesi v krku. Snažil se co nejméně dýchat, aby si neznámí mysleli, že i on je mrtvý. Zůstal nadále ležet bez jediného pohybu. Ostrá bolest v rameni mu říkala, že je postřelen, ale žije. Nastalo ticho. Najednou ho někdo chytnul za bolavé rameno a tím i vytáhl zpátky do kleku. Heechul to nevydržel a syknul bolestí.
V tom se ozval radostný hlas: "On žije! Žije!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama